Forma všech těchto tanců jest stejná: dvojdílná, vesměs typy vyplněná. Z nich oba v prvním dílu jsou motivicky stejné až na závěr (u tance z C. L. jsou totožné) a právě tak oba v dílu druhém. Tedy schéma motivické:

а а' | b b'

Uvedu příkladem tanec z Chr. (notami dvojnásobného trvání) a připojím v druhém jeho„dí!u malými notami variant Hol. V. 170. Tance Holasovy a tanec z Č. L. třeba opraviti dle prav. I., tanec z Chr. dle prav. II.

Motivy a a b jsou zcela různé. První je pohyblivého charakteru a blíží se tím motivu „krávy", zvláště variantu Hoř. 16, který také sestupuje od oktávy, což je pro tento náš motiv význačné. Druhý proti tomu pohybuje se vzestupně v notách dlouhých, dvojdobé takty zcela vyplňujících, nebo jen v sudých taktech zdvojených, a blíží se tím spíše motivu „vejr vejr" (má však kroky terciové a je harmonicky jinak založen). Oba motivky vyskytují se v celé řadě směsků a třeba tedy dáti každému z nich jméno. Vybral jsem je z případných textů ve směscích — tance s těmito motivy jsou většinou instrumentální — a nazývám motiv a: „Rosa padla" a motiv b: „karafiát".

Tanec z Č. L. 1897, 550 d. obsahuje varianty jak motivu a tak 6. i tato varianta motivu b („karafiátu"), hlavně harmonicky odlišná, vyskytuje se v četných směscích. Zápis opravíme dle prav. i.

Příznačného pro tuto skupinu textu není. Tance jsou pravděpodobně instrumentální — motiv a („Rosa padla") na to ukazuje i svým rázem.

Chr. 471 n. jest bez textu. Ü Hol. V. 141 zpívá se naň jakási taneční parafrase, jež ho ani zcela nevyplňuje:

Druhý díl tance je bez textu tak jako celý tanec Chr. 471 nah. Tanec Hol. V. 170 upravuje si jakž takž text odjinud známý, který jsme na př. poznali při furiantu Mladějovského (кар. ii., př. E):