str. 172
Tanec z Č. L. (1897, 550) má též jakýsi text, zřejmě přidaný k tanci instrumentálnímu (opakování slov, interjekce) :
Měl sem holku, hezkou holku, měla mne ráda,
měl sem holku, hezkou holku, měla mne ráda.
Vona byla hezký děvče, hojada, hojada,
vona byla hezký děvče, hojada, da.
|
Teprve ve směscích najdeme texty, aspoň к motivu b lépe přiléhající.
e) Konečně uvádím svůj zápis z Poděbradská. Jeho motiv je tím zajímavý, že je variantem prvního dílu známého „strašáka" EN 472 (běžný text: Šla Andulka do zelí). Je to nový příklad toho, jak melodie známé písně s neproměnným taktem variována je tak, že mění takt (první případ byl tanec Měkota — viz př. XV.). Tímto způsobem rozmnožovali patrně hudebníci řadu „latováků", jež byly velmi oblíbeny, o nové. Vznik „proměnlivých tanců" nelze tedy takto vykládati — princip musil být již dán — ale jich obohacování o nové a nové tance.
Náš tanec má formu dvojdílnou s „vložkou"; vložka je dvojdobá, osmitaktová, a čerpá motivicky z materiálu typů :
Je čistě instrumentální; jen na jeho první díl zpívá se^text, který jsem též uvedl v кар. II. jako lidovou charakteristiku proměnlivých tanců,:
Vokro, vokro, vokročák, štajryčky, štajryčky,
vokro, vokro, vokročák, samej štajryš.
|
К tomuto tanci bylo by možno přiřaditi „oklepák" "Hol. V. 196. Má formu dvojdílnou „s předehrou", jež je dvojdobá osmitaktová (zápis třeba opraviti dle prav. I.), a v druhém dílu dva typy „vejra", jež jsou melodicky příbuzný vložce mého tance. Podrobné rytmické schéma tedy jest:
V třetím taktu (dle originálu čítáno) je patrná chyba; místo tónů e ggg má tam, hledíc na harmonickou stavbu celku, stati d f f f.
|
