Jeho text je snad původní, ale nevyplňuje tance zcela, ponechávaje trojdobé takty beze slov:

Tento typ, hudebně i tanečně neobyčejně zajímavý, jest nejkratší ze všech typů, totiž jen dvoutaktový. Po jediném taktu dvojdobém (ob-kročákovém) následuje jediný takt trojdobý (sousedský); schéma je tedy dvojdílné a ze všech nejkratší:

{ o | s }

Toto schéma také jasně ukazuje, proč je nezbytno rozhodnouti se pro tu notaci proměnlivých tanců, jíž jsme v této studii užili (viz moje výklady к příkladům b) a c) v kapitole I.). Při notaci osminové totiž bychom musili pro typ „padavce" užiti neobvyklého taktu dvojosmi-nového (jeř tu jen jeden obkročákový krok). A podobně, kdybychom sice byli přijali notaci čtvrťovou, ale užívali pro obkročáky — jako Rublič — taktu čtyřčtvrtního alla breve (Cp), musili bychom pro tento jediný případ použiti taktu „alla breve" dvoučtvrtního. Učinili jsme tak tedy veskrze.

Mohlo by se též navrhnouti, abychom v tomto případě použili taktu pětiosminového nebo pětičtvrtního. Skutečně jest typem „padavce" realisován v lidové hudbě takt pětidobý, a to v členění 2 + 3. Ale jednak bychom tu notovali výjimečným způsobem tanec, který organicky souvisí se všemi předešlými a následujícím (jež tak notovati nelze), jednak by pak neodpovídal jeden takt jednomu tanečnímu kroku, nýbrž dvěma — a to dokonce různým. Takt „padavce" není tedy p ě t i d o b ý4'1"), nýbrž proměnlivý (dvojdobý s trojdobým).

Typ „padavce" vyskytuje se jen v jediném tanci, který jsem zapsal na Chodsku (zelený kousek, zvaný „Honza pádavec"). Forma jest dvojdílná, souměrná a obsahuje v každém díle čtyři typy téhož melodického motivku, zpracovaného důsledně sekvencí. Hudebně jest tedy tento tanec, tak jako zelený kousek př. XVIII., formy značně vyvinuté.

Tanec je čistě instrumentální. Někdy zpívají se na první jeho díl slova, jež mají též, jako jsme několikrát již seznali, vztah ke způsobu tance: