str. 176
Možná, že znal Erben pověst tuto od obou svých přátel a sám také v Kostelci slyšel o oné borovici a propadlém zlatém zvonu, který pod zemí putuje.
A na té pouti již již by byl přišel na povrch.
„Aj, viděla jsem, an tu sedlák oře
na poli blíže Bystřice,
svou ranní píseň zpívaje v pokoře:
„O bože, svatá Trojice!"
|
Ruchadlo se vymklo oráči, zaklel, zlatý zvon žalostně zazněl:
„Ach, ještě neni, není čas!"
|
Je velice pravděpodobno, že Erben tu myslil opět na rodnou krajinu miletínskou, kterou protéká Bystřice unášející vody své к Ne-chanicům a u Chlumce se spojuje s Cidlinou od Tábora nad Jičínem vyvěrající.
Možná, že dalším studiem, zvláště budou-li prozkoumány národopisné materiály Erbenovy v knihovně Musea král. Českého chované, potvrdí se tato má domněnka.
*
Znova к cyklu „Věštkyně" vrátil se K. J. Erben, když byl pořadatelem skvostného „Frühlingsalb a", Heliodorem Truskou, r. 1854 vyzván, aby jménem vznešeného národa svého a krásné vlasti české pozdravil novou císařovnu.
V duchu uvedených zlomků Věštkyně, napsal báseň, visio, v níž krásná paní se stolce Kroková ve sboru panen nad Vltavou pronáší tato prorocká slova:
„Slunce vidím na jihu té chvíle,
otcův slavných syna jasného;
slunce vidím v mladé jara síle,
ana jemu toužebná je píle
к družce rodu rovně vzácného.
Lunu vidím světlonosnou v šeru,
jemná zář se od ní pramení;
lunu vidím vzcházet nad Iseru,
Bavarie družné jasnou dceru,
ano к slunci její toužení.
Zasnoubí se s lunou slunce jasné,
nový, nevídaný vzejde den;
zkvěte mír a sláva neuhasne,
bude říši blahobytí spasné, a týž sňatek věčně veleben!"
|
V „Osvětě" 1916, č. 5 vysvětluji vznik této básně na základě korespondence Truskovy s Erbenem.
Císařovně bylo podáno nádherné album, jehož příspěvky byly vlastnoručně psány předními spisovateli rakouských národův. Je to pravé unicum. Mimo to byl předložen skvostně tištěný a vázaný exemplář „Österr. Frühlingsalba" císaři pánu a členům císařského rodu.
|
