str. 178
„Spočívej tuto" — di — „sedadlo zlaté",
spočívej dlouhý, dlouhý rok,
až se zas jednou této zemi svaté
narodí druhý otec Krok.
„Ten potom přijda, vynese tě z rovu
a sedne slavně na „tě zas :
i vzejde štěstí zemi České znovu
a bude nový zlatý čas."
|
Literární historik hledí se dopíditi nejprve původního znění básně, s radostí sleduje nová zpracování její, odchylky, srovnává tisk a změny mezi tiskem.
V naší literatuře máme jen řídké případy podobného badání. Kritických vydání, jako mají na př. „Rusové u Gogola, Lermontova nebo v akademickém vydání Puškina, v Cechách není. U nás se zachovaly zřídka kdy původní rukopisy básníků; zůstávaly v redakcích a tiskárnách a většinou byly zničeny.
Obyčejně jsme rádi, když otiskujeme prvotní vydání, к němuž se připojují různočtení a opravy následujících vydání, zvláště obstaral-li je sám autor.
Potom hledíme sebrati celou literaturu dotyčné básně (nebo sbírky básnické, event. autora), kterou kriticky probíráme.
Hledáme motivy básně, provenienci; k tomu nutno znáti současnou literaturu, a též literatury cizí, zvláště ty, které znal dotyčný autor. U nás to bývá u starší generace obyčejně literatura německá, ale též polská a jiné slovanské literatury mnohokráte zúrodnily pole našeho písemnictví. Uvádějí-Ii se paralely z jiných literatur, nemá se užívati při moderních spisovatelích metody klasických filologů a starogerma-nistů. Citované básně neznamenají ještě, že autor při tvůrčím momentu, v chvíli intuice probíral se pracně všemi podobnými vzory. Tato metoda by vedla ke kastrování našich autorů, z nichž by nám zůstalo málo originelního.
Dobrý odborník a vykladač je též dobrým filologem, a zvláště jemným estetou, který má smysl pro krásu a individualitu básníkovu. To je vždy nejvyšším příkazem učitele a literárního historika, jenž má znáti i dějiny umění, aby z nich uváděl příslušné paralely a určil výši talentu nebo geniálnosti umělce.
Ale ani na životní okolnosti, ústředí autorovo a všechny ty poměry, z nichž spisovatel vyšel, nesmí se zapomínat!.
Vždy pravdivou zásadou zůstanou slova básníka veleducha:
„Wilst den Dichter du verstehen,
muszt in seine Lande gehen."
|
Chceme-li této básni rozuměti, musíme znáti rodiště básníkovo s proslavenými lesy Miletínskými, které do všech skoro evropských literatur roznesly překlady Rkpu Králodvorského.
Láska к rodné půdě podZvičinou a láska к dějinám české vlasti a vědomosti čerpané z Rkpů Zelenohorského a Králodvorského jsou pružinou této básně.
|
