str. 179
Chceme-li pochopiti význam této básně, musíme si uvědomiti, jaký význam pro starší generaci měly Rkpy Králodvorský a Zelenohorský.
„Rukopisy" tyto tvořily východisko české filologie, literární historie, práva, byly oporou dějin a znamenaly pro naše dědy a otce hrdost, národní evangelium a paladium, na které jen cizinci nebo renegáti sahali. Ještě my jsme uměli oba rukopisy nazpaměť.
„Rukopisy" tyto a Mater Verborum zavedly dlouhá desítiletí na scestí českou vědu, zvláště filologii a mytologii, ale národní uvědomění naší inteligence vyvážilo daleko víc než tyto odborné chyby. Ještě generace let osmdesátých zachovala si tak souvislost s tradicemi generace starší, která nyní jaksi neorganicky zmizela a nenašla náležité náhrady a spojitosti.
*
První díl básně vypravuje o pohanění Libuše Chrudošem; za trest zmizel její zlatý stolec, dědictví po otci, soudci Krokoví.
Podle korutánske známé pověsti*) potomci její sedali na tvrdém kameni uprostřed lidu, ale — zlaté doby přestaly.
Kdy se vrátí?
Cítím tu ohlas Rkpu Zelenohorského, který byl oporou naší historie, dějin práva a dokladem pro vysokou českou kulturu v starých dobách, proti jejíž existenci se Dobrovský r. 1792 vyslovil.
Slávu Libuše roznesla již vynalézavá hlava Hájkova a také v literatuře německé stala se střediskem známé básně Herderovy „Die Fürstentafel" ; Kl. Brentano rehabilitoval diskreditovaného historika Hájka jako výborného vypravovatele v „Die Gründung Prags" 1815.**)
K. J. Erben věřil jako generace obrozenská a vlastenecká vůbec v pravost obou rukopisů. V listech s Al. V. Semberou a Rybičkou máme toho časté doklady.
Ano sám redigoval Rkp. Králodvorský, který počal r. 1859 vychá-zeti u Bellmanna se skvostnými ilustracemi J. Mánesa, ale dílo toto zahynulo hned po prvním sešitě pro nedostatek odběratelů. Erben byl přesvědčen, že RK našel pater Borč, ale že Hanka, přítel Sklenčkův, tuto zásluhu a slávu si neprávem prisvojil.
Obsah Rkpu Zelenohorského byl naší inteligenci všeobecně znám a sympatický.
A tu přichází Erben s pověstí o zlatém trůnu Krokově. „S otňa zlata stola" (RZ) rozsoudila Libuša rozhněvané bratry, Chrudoše a Sťáhlava; s něho pronesla slova: Děvčie ruka na vy к vládě slabá. Uvádí ji v duchu počátku „Jaroslava" „Zvestujú vám pověst veleslavnu" a mluví o Miletínských lesích, kde stálo rodné město
*) Fürstenstuhl. Sedlák z rodu Edlingerů sedě na Kamenném stolci tázal se přítomných, kdo je muž, který pyšně к němu kráčí. Odpověd: „Zeměpán." Sedlák se dále ptal: „Je také spravedlivým soudcem ? Bude dbáti o blaho vlasti ? Je věrným přívržencem víry, ochráncem vdov a sirotkův ?" Všichni to pak potvrdili, načež se směl kníže posaditi na tento tvrdý trůn. Toto holdování stalo se roku 1335.
**) J. Hanuš: Rukopisové Zelenohorský a Králodvorský str. 43—47. (Svět. knih.)