od Kostelce — uvedl jej ve spojení s krásnou V i d o u od Tetína hradu.

A ona Vida je další ukázkou lokálního patriotismu Erbenova, neboť v ní vidíme jaksi matku, zakladatelku Vi do ně, sousední obce u Tetína, ležící na potoku Bystrém.

Vidoň patřila od r. 1560 k Miletínu.

O Vidě se zachovalo pojednání Erbenovo, které v Slovanském Sborníku 1883 vydal Dr. Rezek, choť nejmladší dcery Erbenovy, Bohuslavy. Je to příspěvek k Slovanskému bájesloví „Vidy čili Sudice"'

Pojednání toto je velmi charakteristické pro K. J. Erbena a vůbec pro výši tehdejšího badání mytologického a pro metodu tehdy obvyklou. S jakou láskou sbíral Erben tento materiál, přímo za cíl životní si pokládal zpracování obyčejů a zvyků slovanských, a slovanské mytologie, při níž způsobily přímo ominesní zmatky naše Rkpy, Mater Verborum, a později Verkovičova Veda! Mimo to nebyl Erben, de facto jurista a vzděláním historik, odborníkem ve filologii, zvláště v etymologii. Netřídil ostře látky, tak že teprve doby nejnovější na základě moderní filologie, linguistiky a srovnávací literární historie učinily tu sice ohromný pokrok, ale za to skoro pohřbily budovu slovanské mythologie, o níž psal Erben r. 1870 do Riegrova Slovníku naučného; „Slov. bájesloví jest jedna z nejznamenitějších stránek národní vědy slovanské, i ačkoliv o něm již mnoho bylo psáno, však vyjmouc několik dobrých článků o jednotlivých jeho částech, v celku svém očekává vždy ještě svého důkladného vzdělavatele. L. Leger, ctitel a přítel Erbenův, ano pokračovatel jeho, který vydal systematické dílo o slov. mytologii, stál již na jiném stanovisku r. 1883 v témž Slovanském Sborníku nežli Erben.

Ale zde nejde o vědeckou práci Erbenovu.

Pro nás je daleko důležitější, že báječné doby naší historie i n-spirovaly Erbena k básni o „Krokově zlatém stolci", kterou lokali s o v a 1 do stínů lesů Miletínských, v nichž se prodírá Zlatá Bystřice a na blízku leží vesničky Tetín a Vidoň, s nimiž též spojuje tuto pověst, která je v druhé polovici vlastní jeho invencí akombinací.

Dokladem o Krokoví a dcerách jeho, z nichž je v této básni zmínka o Libuši a Tetě, stůjž místo z uvedeného již pojednání o Vidách čili Sudicích: „Krok, soudce v zemi české, tři dcery po sobě ostavil: první Běla, jinak též Kazi nazvaná, byla ve všem lékařství dospělá a přirození všeho koření znající; druhá sestra její, Teta, byla čarodějnice a hvězdářka veliká; třetí pak nazvaná Libuše, ta svým rozumem nade všecky vyniká, neb jest byla prorokyně, duch proroci v sobě majíc, převědující a rozpravující svými věštbami budúcie věci; ta jest byla v sudech nad jiné múdrejšie . . . (Pulkava).

Tady vidíme, že Libuša byla též prorokyně, věštkyně, a proto chápeme, že v zlomcích těchto kontaminuje někdy Erben neznámou typickou věštkyni (Sibyllu)sLibuší — naší moudrou a vlasteneckou Libuší.