Na otázku, kdy báseň tato povstala, těžko odpověděti. Rovněž těžko se domysliti, proč jí nepojal do „Kytice". Patrně se obával, že se v ní příliš opakují podobné myšlenky a skoro stejné zpracování jako v torsu „Věštkyni". Erben chápal dobře, že by taková monotonie unavovala a svědčila o schematickém ztrnutí jeho Musy. Kritik zvítězil nad poetou.

Báseň tato je finalem Rkpu Zelenohorského s Miletínským doprovodem. Ale ještě je jedna možnost, proč Erben neuverejnil této básně, která se připínala к stínům lesů Miletínských.

R. 1849 vydal Hanka neslavnýfalsifikát svůj „Libušino Proroctví"; začal Písní na Vyšehrad a skončil proroctvím Libušiným, ale jako „všední I fušer". K. J. Erben žil s Hankou, s nímž se ovšem dlouhá léta často stýkal v budově Musejní na Příkopech, v poměru společensky kon-I venčním, ale srdečného přátelství mezi nimi nebylo. Hanka byl ješita, ! což se nelíbilo poctivému Erbenovi.

Vyslovujeme tuto domněnku, že po uveřejnění Hankova „Libušina Proroctví" nechtěl Erben svého proroctví tak blízce s rodištěm jeho souvisícího vydati na veřejnost. Je to pouhá domněnka, a píši ji sám s reservou.

Rovněž těžko říci, kdy Erben tuto báseň psal. Na proroctví Si-byllino a Slepého mládence byl upozorněn již v mladých letech, když si opisoval operu o selském pozdvižení z r. 1775, kde i datum možno zjistiti: K. J. Erben v Miletíně 11. září 1833. (Český lid 1914, stať dra С Zíbrta.) (Písmák se bojí tří sedmiček).

Erben se o těchto proroctvích zmiňuje v poznámce к Věštkyni 1853.

*

Obraz Libuše věštkyně zjevuje se v české literatuře častěji. Uvádíme na př. báseň Boženy Němcové „Slavné ráno" (Sebrané spisy B. N. sv. IX. str. 16) jako ohlas tehdejšího vlasteneckého nadšení a emfase Němcové: