ve sbírce Zemánkově ze sborníku Chrudimsko a Nasavrcko str. 303 č. 47. (Jest to lyrická, žertovná píseň.) Namítne-li kdo, že texty, z nichž jsem vzal doklady č. 4—5, vznikly vlivem sbírky Celakovského, upozorňuji, že to jsou zápisy z konce XIX. stol., z doby před Národopisnou výstavou a že v této době vliv sbírky Celakovského ustoupil vlivu sborníku Erbenova, který byl proto silnější, poněvadž sbírka Erbenova podává také nápěvy. Ale právě u Erbena v příslušné písni čteme „přes les" (E3 469 č. 4) a obrat tento opakuje se ve variantech, jež se znění Erbenovu blíží, tak na př. v textech Holasových. V rukopisných textech, které uvádím, máme tedy samostatné varianty — liší se i jinak od textů Celakovského — a připojíme-li ještě píseň Zemánkovu, musíme tuším uznati, že dr. Tichý se mýlí, považuje-li obrat „skrz les" za nelidový. Soudím však, že tato podrobnost pro vlastní spornou otázku má význam pouze podružný, neboť první část básně „Když jsem šel skrz dubový les" má ráz tak zřejmě umělý, v naší lidové poesii jest tak ojedinělá, že v souvislosti s důvody čerpanými z korespondence nemůžeme se tuším vyhnouti závěru, к němuž dospěl dr. Tichý.

Přihlédněme nyní ke druhé části sporné skladby. Prof. Jakubec správně podotkl, že tato část jest lidovější než první (ibid. str. 335); svědčí o tom nejen forma, nýbrž především obsah. Jím přimyká se naše píseň к rozsáhlému okruhu lidových balad o dívce, kterou milenec při svém návratu nalézá v hrobě, a která z hrobu s ním mluví. Látka jest rozšířena téměř po všech literaturách.

Nejdůležitější poznámky bibliografické srovn. u Máchala (O bohat. epose slov. str. 232); verse německé shrnuli Erk-Böhme, Liederhort I. č. 201a n. Pomíjím zde všeobecný rozbor látkový*) a všimnu si blíže jen četných versí západoslovanských. Rozdělil jsem je na několik skupin přihlížeje к význačným rysům formálním a obsahovým; zejména úvodní situace bývá odlišná a proto se dobře hodí za princip rozdělení.

Typický začátek: Když jsem šel přes (skrz) ten černý les, žaly tam (dvě, tři atd.) panny oves atd. Milenec rozmlouvá s nimi a dovídá se, že jeho milá zemřela. Jede na hřbitov (vykopá milou, poznává, že je studená), a rozmlouvá s dívkou, zejména se jí vyptává, kam se poděly dary, které jí dal. Odpovědí milenčinou a typickými formulemi líčícími smutek milencův končí se písně této skupiny.

Přehled variantů.**) 1. České: Čel. I. č. 2, III. č. 6; Erb,3 469 (č. 4) dva texty; Holas II. 6 (č. 2), III. 10 (č. 7), IV. 5 (č. 1); Čes. Lid XIII. 157; sem patří též oba rukopisné texty z archivu Národop. musea českosl., které jsem uvedl nahoře.

2. Moravské: S2 94 (č. 96); BNP 44 (č. 52); S. n. p. II.X 132 (č. 218); Peck 29 (č. 80); KPTr' 3 (č. 5).

3. Slovenské: Slov. Sp. III. 126 (č. 364) (fragment); SbMS II. 101.