Lud. III. 166 násl. (L. Młynek otiskl řadu textů); ibid. VIII. 410; XV. 118 (č. 4); Świętek, Lud. nadrabski 170 (č. 5)*).

Většina variantů byla zapsána dílem na půdě ryze polské, dílem aspoň v územích blízkých polskému vlivu jako ve Slezsku a východní Moravě. Proto soudím, že tento cyklus podává polskou formaci látky o mrtvé dívce a že prostředím slezským pronikl polský typ též na Moravu. Moravské varianty shodují se v podstatných rysech s polskými, ale nejsou tak rozmanité a barvité. Liší se od polských zejména závěrem: milenec se buď sám usmrtí, neb umírá žalem.

Nehodlám zde zabíhati do detailního rozboru látkového, chci jen stručně upozorniti na vztah textů této skupiny к versím skupin II. A—B. Všecky tři cykly mají důležitý motiv společný: rozmluvou s příbuznými (s matkou, sestrou nebo oběma) milý se dovídá o smrti své dívky — snoubenky. Vedle toho však jsou ještě jiné shody. Téměř ve všech variantech skupiny III. milenec má již dříve zlou předtuchu — nehoda koňova věstí mu zlé zprávy. Ve var. Sušilově 92 (96) vyptává se milý hned na cestě pastýře. Na to upomína text Rogerův č. 128 (skupina П. B), kde milý se vyptává věštkyně a snad také naivní přídavky var. moravského a slovenského (skupina II. A), kde milý si poškodí obuv. V četných var. skupiny III. milá na volání milencovo odpovídá (!), že mrtvým není dovoleno mluviti. Srovn. Sušil 92 (96) (skupina II. B.) aj. Skupina III. shoduje se tedy v podstatných rysech s II. A—В lišíc se od nich epickým začátkem. Avšak přihlédneme-li к textům lužickým a německým (ú Erka 1. с), uznáme tuším, že tento epický začátek jest přídavek čistě polský a pozdější. Jest jasno, proč byl připojen: dodává písním lokálního zabarvení, situace jest vylíčena mnohem určitěji a podrobněji, kdežto úsečný dialog na začátku — beze všeho úvodu — má zase ráz starobylejší. Možná, že epický začátek byl do těchto písní přenesen z jiné polské balady, obsahující známou látku o manželu, který přijde na svatbu své ženy. Situace jest obdobná: Muž vyslouží si nevěstu, ale hned po svatbě musí na vojnu. Vrací se po sedmi letech domů. Další obsah se ovšem liší, ale epický začátek je analogický, v některých textech obou skupin dokonce shodný. Na oř.:

Kolberg Pieśni 180 (14 1):

Muž na svatbě své ženy: Kolberg, Pieśni 225 (22 b):

(Dále jinak).

Máme zde zajímavou ukázku splývání dvou písní látko vě odlišných. Dialog, jímž se většina písní o mrtvé dívce počíná, nebyl patrně dosti zřetelný a proto jej doplnili epickým začátkem převzatým z jiného textu. Nutno uznati, že se dobře hodí a jen srovnání s texty německými a lužickými ukazuje, že typ obsahující hned dialog jest pravděpodobně původnější. To by snad potvrzoval také třetí var. lužický (Pjesnički I. 88