str. 190
dary) opakují se v písních, jež se jinak dosti značně liší (na př. písně skupiny I. а IV.).
Co plyne z tohoto rozboru pro druhou část skladby „Když jsem šel skrz dubový les ?" Přímého pramene jsem nenašel, avšak jádro obsahu jest velmi podobné: milenec prosí ptáčky, aby mu pověděli, kde je jeho milá*) (v lidových písních ptá se žneček, matky, sestry atd.), dovídá se od nich, že zemřela a že je již pochována. Závěr tvoří u Ce-lakovského monolog milencův (podobně i v lidových písních na př. ve skupině II. А). I v podrobnostech najdeme vedle paralel uvedených již prof. Tichým (Listy filol. XXXIX. 359) některé obdoby na př.:
Erb3 470 (č. 4):
Zvoňte zvony na vše strany....
|
nebo:
Ukažte místo, kde leží.
„Za kostelíčkem u dveří."
|
Čelakovský:
zvoní, zvoní troje hrany . . .*")
Pět kroků za kostelíčkem
v hrobě tvá milá lež!.*'"*)
|
Lidové písně o mrtvé dívce byly Celakovskému známy, ve Slov. nár. pís. otiskl totiž dva varianty skupiny I. a jeden text skupiny II. A (viz výše). Připomínám ještě, že obě skupiny často tiskli vydavatelé písní tak řeč. „špalíčkových", kteří si velmi rádi vybírali sentimentálně zabarvené skladby o nešťastných milencích. Uvedl jsem již, že knihař Gintl vydal (r. 1831) text písně „Panímámo, kde je vaše dcera" (naše skupina II. A), že táž píseň byla pojata také do sbírky Landfrasovy (viz nahoře) a lze bezpečně souditi, že byla tištěna již dříve, poněvadž hověla obecnému vkusu doby. Jest známo, že sentimentální balada Hněv-kovského „Vnislav a Běla" byla mnohokráte tištěna a pronikla do lidu, že ve špalíčcích z první polovice XIX. stol. často se vyskytuje na př. píseň „Krásné děvčátko šlo smutně" (jejíž tři první strofy pojal do své sbírky z r. 1825 Rittersberg) atd. Kromě toho nalézám v uvedeném sborníku Landfrasově skladbu „Nestyďte se slze técti" (str. 228 č. 68), která se blíží písním skup. II. A a ze špalíčků byłoby lzeuvésti ještě více skladeb líčících žal milence, který při návratu (na př. z boje) nalézá svou nevěstu v hrobě.****)
Celakovský znal tedy vedle lidových skládání o mrtvé dívce jistě též řadu skladeb tištěných — (nepochybně více než se nám zachovalo) — rázu namnoze umělého, jejichž základní motiv stýkal se s texty lidovými. Působivá látka se mu zalíbila, ale pokusil se svým zpracováním zvýšiti její hodnotu uměleckou. Zejména šlo mu o to zaokrouhliti začátek, motivovati nějak smrt dívčinu, krátce vnésti více výpravného
*) V lidových písních ptáci často oznamuji smrt milenčinu. Srovn. Wisła I. 347 Kolberg Pokucie II. 121 (č. 193) a j.
**) Verš v lidových baladách velmi oblíbený.
***) Námitka, že do textu Erbenova se tyto verše dostaly právě z písně Čela-kovského jest sice teoreticky možná, ale celkový ráz var. Erbenova, jakož i obecná praxe přejímání tomu odporují.
****] Ve sbírce Holasově (II. 12 č. 10) nalézám píseň zřejmě novější, která svým obsahem se řadí к tomuto okruhu látkovému. Milenec slyší zvoniti zvony, chce jiti k milé, klepe na okno, ale vidí, že dívka se nehýbe. Matka mu oznamuje, že její dcera zemřela. Milenec líčí, jaký pohřeb vystrojí.
|
