cikánský nedá se dobře řešiti krutými úkazy, jaké byly vydávány počínajíc koncem 15. století od jednotlivých panovníků2) evropských, kteří nechtěli trpěti cikánů v svých říších, a zakázala cikánům potulovati se krajem a bydliti pod stany, voliti si vojvody a mluviti cikánsky. Cikáni se měli v nějaké době ve vesnici nebo v městě pevně usaditi a zvoliti si druh výživy, neboť koni obchodovati jim bylo zakázáno. Ale výnos neměl náležitého účinku a musil býti obnoven a zostřen po sedmi letech. Úřady neměly dovolovati cikánům ženiti se, jestliže nemohli dokázati, že mohou uživiti děti, ano, děti jim měly býti brány a měly býti dány na výchovu do necikánských rodin. Ze ani tento edikt neměl velkého úspěchu, je patrno z toho, že císař Josef II. viděl se nucena vydati podobný rozkaz asi o 10 let později.

Cikáni nenazývají sami sebe „cikány", nýbrž buď širším názvem r ó m (srov. na př. čes. cik. romáňi čib = cikánský jazyk), buď kálo, což znamená černý; název tento přísluší jen cikánům z dobré cikánské krve, jichž předkové na př. u nás v Cechách pocházejí z Uher. Cikáni českých jmen jako Růžičkové, Veselí a p. jsou zváni parno t. j. bílý a nejsou ve vážnosti.

Od těchto názvů jest Iišiti jména, která dali cikánům jiní. Ve Španělsku byli dříve nazýváni Egypcianos nebo Egipcianos, nyní se zvou Gitanps, v Anglii byli zváni Egipcions, dnes Gypsies, Albánci je zovou Evgít, Rekové Gifti, Holanďané je nazývali Egyptenaren, Egyptenaers, Giptenaers.3) Je zřejmo, že uvedené názvy jsou v souvislosti se jménem Egypt. Cikáni totiž vypravovali v Uhrách a na Balkáně4) dosud vypravují, že přišli z Egypta. Nazývá se takto cikán, cikánka srbskochrvatsky hlavně na západě jedupak, jedupka, po případě v čakavském dialekte jejupak, jejupka, stejné označení jest rozšířeno také v Makedonii. Důvod udávali rozličný. Dle jedněch prý odpadli od křesťanství a jejich biskupové prý jim uložili jakési očistné putování světem. Jiní cikáni zase vyprávěli, že předkové jejich nepřijali Krista, když sv. Josef a Maria prchali do Egypta, a nyní že jsou odsouzeni к bloudění. Podobnou legendu o Kristu, Marii a Josefovi uváděli na př. r. 1477 cikáni„ před Pařížem.5) Jiná tlupa cikánská vypravovala, že se zpovídali v Římě u papeže a za pokání že jim bylo uloženo sedmileté putování.0)

„Egypťany" zváni byli cikáni již v 14. století. Učený florentinský mnich Fra Jacopo Passavanti v díle: „Lo Specchio di vera Penitenza", složeném kol r. 1350, praví: „Někteří lidé mají pověru, že šťastné a nešťastné dni jsou ty, které jsou jim označeny lidmi, již se zovou Egy-