syntaktické spojení: „udělal hlad, nastal hlad," jež, pokud jsem mohl zjistiti, ani v cikánštině samotné ani v příbuzných jazycích novoindických smyslem „nastal hlad" není doloženo 18)

Je zajímavo, že v německém překlade Dalimila je tato domněle cikánská věta překládána dvakrát. Místo ono zní:

České předloze „kartas boh tak mluviechu" je tedy dáván jednou smysl: Boha nazývali „gartas" a jen druhý verš vystihuje originál. Překladatel byl patrně sveden к onomu dvojímu překladu potřebou rýmu (Brot, Gott) a tím, že rčení nerozuměl, ale též je možno, že v předloze byla věta ta již nezřetelně napsána.

Leo Wiener v článku: Die Geschichte des Wortes Zigeuner, na str. 292 se domnívá, že tito Kartasové prchali před Tatary, jako vůbec se zdá, že jejich častější objevení na počátku 15. století je také výsledek nějakého tlaku. Za tatarské zvědy byli v Cechách pokládáni jen proto, že za nimi přitáhli Tataři, a jako není jisto, že byli cikáni, tak není ani jisto, že byli tatarští zvědové. Z oděvu nelze rovněž nic určitého usuzovati. Zajímavo by bylo vypátrati, proč si Lomičtí vzali kartasa na štít.

Jisto je, že již r. 1399 byli cikáni v Cechách známi. Vysvítá to z Popravčí knihy Pánů z Rožmberka,19) v níž mezi záznamy popravených r. 1399 je v počtu lupičů uveden též: Cikán, črný, Ondřejóv pacholek.

Nejistý je původ slova cikán a názvů s ním souvisících. Nepochybno jest, že tak zváni byli cikáni až v Evropě nebo jen bezprostředně před tím, než vstoupili na evropskou půdu. Podle Miklosiche20) němčina přejala název tento asi z češtiny, čeština zase z maďarštiny, kdež zní cigany, kteréžto znění přesně prý souhlasí s rum. cigaň; toto rumunské znění je prý obměna bulh. aciganь, aciganinь, ciganь, jež jest zase totožno se středořeckým άτσίγκανος. Je tedy otázka, jaký jest původ tohoto řeckého názvu.

Zejména Miklosich hájí na uvedeném místě obšírně domněnku, že název cikán, jehož starší, před 15. stoletím obvyklá forma jest Acingani, jest odvozen od názvu sekty, která u byzantských spisovatelů sluje Αθίγγανοι. Starší znění Acingani je dosvědčeno velmi pravděpodobně již r. 1386, neboť listina z toho roku uvádí na Korfu „Fundum Acin-ganorum", jistě však nedlouho potom r. 1398.21) Tito Acingané bydlili původně ve Frygii a Lykaonii, slavili v sobotu den sváteční, ale ne-