Je zajímavá okolnost, na kterou upozornil H. v. Wlislocki, že theorie o indickém původu cikánů se velmi zamlouvala Imanuelu Kantovi.33)

V století 19. se především horlivě sbíral materiál. Tím se stalo, že August Friedrich Pott měl po ruce již hojně látky. Jako Puchmayer uveden byl též Pott к studiu cikánštiny jen náhodou. Náhoda Pottova však byla zcela jiného rázu. V Halle léčil se totiž německý učenec v. Bohlen, který dal Pottovi Zippelovy zápisky o cikánštině. Tím vzešla Pottovi mravní povinnost nejen zápisky vydati, ale též řádně prostudovati. Látky se nahromadilo tolik, že jsou vyplněny dva objemné svazky.34) Podkladem Pottova díla jsou slova a ukázky nářečí cikánů německých, ruských, anglických, španělských, dánských, litevských, českých a uherských. Nářečí cikánů v evropském Turecku, které jest poměrně nej-zachovalejší, nebylo tehdy ještě známo. Pott srovnává cikánská slova původu indického se starou indštinou a se slovy jazyků novoindických a odděluje je od slov přejatých z perštiny a z jazyků evropských.

Dílo Pottovo je důležitým mezníkem v badání o cikánštině. Co před ním jen tušili nebo nač badatelé bez závazných důvodů ukazovali, že totiž cikánština je jazykem novoindickým, to Pott již dokázal. Pott též zdůraznil, že všechna cikánská nářečí evropská jsou stejného původu a vyslovil již také názor, že pravděpodobně severní Indii jest pokládati za pravlast cikánův. A ještě dnes po více než 70 letech všeobecné závěry Pottovy, ano, celé dílo^ Pottovo nepozbylo ceny.

Poněvadž Slovanské Starožitnosti Šafaříkovy vyšly dříve než Pottovo dílo, nemohl Šafařík budovati ve své zmínce o cikánech přímo na Pottových závěrech, ale Šafařík prohlašuje cikány již také, třebas ne zcela určitě, za potomky starých Indů. Šafařík mluvě o rozšíření plemene indoevropského, praví v I. díle na str. 40 (citováno dle vyd. z r. 1862), že ke kmeni indickému čítají se:

„Některé menší, až posavad málo známé kmeny, jmenovitě tak nazvaní Siahpuři a Kafiři v horách Hindukuš, o jejichž ale jazyku s jistotou málo se ví, pak Cikáni, potomkové, jakž někteří za to mají dřevních indických (dle Herodota medských) Sigynnův, jejichž nejstarší osada v Evropě blíž adriatického moře v sousedství Venetů se již od Herodota připomíná." Šafařík však Sigynny má za větev Slovanů (srovn. I. str. 299).

Herodotovy Sigynny prohlašovalo za cikány více badatelů35), zejména však Paul Bataillard, jenž napsal o cikánech mnoho statí. Srovnati lze zejména pojednání: Sur les origines des Bohémiens ou Tsiganes, avec ľexplication du nom Tsigane. Paříž 1875.

Avšak všichni badatelé, kteří pokládají Sigynny za cikány, zapomínají nejen na to, že cikánština je jazyk indický, ale zejména na to, že stará cikánština prošla společně s árijskými jazyky novoindickými ještě na půdě indické prostředím určitých hláskoslovných změn, které tak ostře odlišují jazyky tak zvané středoindické od jazyka staroindického.