chovou je, že ukázal, kudy se cikáni na své pouti z Indie brali. V evropských jazycích cikánských je totiž mnoho prvků řečí cizích a podle těchto prvků určuje Miklosich, v které zemi se cikáni déle zdrželi. Zjistil v cikánských dialektech evropských slova perská (všichni cikáni mají na při perské slovo b é š = les) a arménská. Vedla tedy evropské ci-kány cesta těmito zeměmi. Pak brali se cikáni^dvojím směrem: jednak Sýrií do severní Afriky a jednak Frygií do Recka, odkudž se cikáni rozptýlili po celé Evropě.

Zásluhou Miklosichovou také jest, že nejen sebral a zpracoval mnoho látky, ale zejména že ji seřadil a soustavně roztřídil.42) Nejdůležitější z těchto prací je část VI.—XII., v nichž se materiál přehlíží, srovnává, a činí pokus sestaviti vědeckou gramatiku cikánských nářečí.

Dílo Miklosichovo znamená tedy nový velký krok ku předu v studiu cikánštiny. Nelze ovšem přehlédnouti, že má některé vady kompilační práce: není jednotná a v jednotlivostech je nespolehlivá. Bylo by si na př. přáti, aby byla důsledně provedena jednotná transkripce; totéž slovo přepisuje Miklosich v témž odstavci rozličně, podle toho z jakých pramenů čerpá. Nebo pojednávaje o délce samohlásek,43) prohlašuje za dílo pouhé náhody, souhlasí-li délka cikánská s délkou v jazyce stind.; názor ten je rozhodně mylný. Podobně tvrdí, že v italském nářečí vyskytuje se ablativní suffix -tar jako samostatná předložka ve významu „od", a dovolává se Ascoliho.44) Ale Ascoli píše 't a r, nikoliv jen tar a slovo vysvětluje v seznamu: 'tar s. katar (na str. 163) a s. v. katar uvádí varianty kutár, 'tar. Ale přes tyto nedostatky stalo se dílo Miklosichovo základní prací a východiskem zejména pro toho, komu důležité Miklosichovy prameny nejsou přístupny.

Miklosich a podle něho jiní, na př. R. v. Sowa45), jmenují již přesně kraj, z něhož cikáni přišli. Obyvatelé severozápadní části Indie, t. zv. Káfiristánu a Dardistánu jeví ve svém jazyce tolik podobností s cikánskými nářečími, že jest je pokládati za nejblíže příbuzné cikánů a jmenovaný kraj pravděpodobně za indickou vlast cikánů. Srovnáme-li cikánštinu s nářečími Dardistánu, jak nám je třebas úryvkovitě popsal Leitner,46) nebo Káfiristánu (podle Trumppa47), pozorujeme, že shoda je veliká. Obě skupiny jazykové shodují se oproti ostatním jazykům novoindickým v tom, že zachovaly si souhláskovou skupinu sł a št: dard. host shoduje se s cik. v as t „ruka" (stind. hasta-), jazyky novoindické mají tvar odlišný: hindí a gudžerátí háth, bengálí a