maráthí hát, paňdžábí hatth, sindhí hathu, kášmírí ath. Káf. ušt shoduje se,s cik. vušt „ret" (stind. óštha-), jazyky novoindické mají zase již změněnou skupinu: hindí a maráthí ómth, bengálí a paňdžábí hómth, gudžerátí hót nebo óth. Velmi podobné jest dále užívání číslovek, jak dobře zdůrazňuje Sowa v úvodě spisu „Die Mundart der slowakischen Zigeuner", a slov stejných je velmi mnoho.

Pozdější badání Miklosichova potvrdila tedy úplně závěry Pottovy, že cikáni přišli z Indie, ale ani po Miklosichovi nebylo jednoty. Obtíž totiž působil zejména cikánský název rom (u českých cikánů), róm u německých cikánů. Je totiž na snadě, že cik. róm bylo etymologicky spojováno se stind. slovem dóm b a- neb dóm a- (s cerebrálním d),]ez jest dnes označením nízké kasty indické. Hláskovně jest výklad tento správný, ani Pischel, jeden z nej větších odpůrců theorie, že by cikáni byli potomci někdejších dómbů, nic proti ní nemůže namítati. Proti stind. cerebr. d stává v evrop. dialektech cikánských r (srovn. Miklo-sich: Mundarten IX. str. 182). Pischelovi (na str. 370 uvedeného článku) vadí ta okolnost, že ti, kdož se dnes nazývají v Indii dómby, nejsou dle vzhledu árijci. A z řeči dnešních dómbů prý se rovněž nedá nic usuzovati, neboť mluví jazykem toho kraje, v němž jsou usedlí.

Proto Pischel navrhuje jiné řešení. V Paňdžábu je kmen zvaný Cangarové či Cengarové, o němž je známo, že jest národem kočovným, — zajíždí až do Persie — obchoduje opiem a voňavkami, ale též děvčaty; muži jsou hudebníci, ženy hádají z ruky a rády se strojí. To prý se dobře hodí na cikány. Mluví buď sindhí nebo dialekt pomíšený paňdžábí. Ovšem údaje o nich se vždy neshodují, ale neshody ty mohou býti jen zdánlivé, neboť se jednou popisují Cangarové usedlí v městě, jindy Cangarové volně kočující. Tito Cangarové jsou podle Pischela nejbližší příbuzní našich cikánů. Dle vzhledu jsou árijci, mohou tedy býti příbuzní s cikány, typ dómbů jest neárijský a to rozhoduje. „Sie sind gewiss keine Arier, aIso auch keine Zigeuner" praví Pischel o dómbech (str. 370).

Auktorita Pischelova u mnohých, zejména v Německu, rozhodla. Nepodrobili se jí však badatelé angličtí a z nich zejména Grierson vyznává dosud neochvějně starou theorii d om b a-> r om, kterou poprvé vyslovil Jakob Bryant48) a nezávisle od něho H. Brockhaus (u Potta 1. díl str. 41). V předmluvě к cikánskému slovníku, který sestavila paní Grier-sonová (v XV. a XVI. svazku Indian Antiquary r. 1886 a 1887), na str. 15 sv. XV. se mýlil, srovnávaje nahodilé tvary a nahodilá slova dialektu bhódžpurského se souhlasnými slovy v cikánštině a usuzuje z toho, že cikánština je odvozena ze středoindického jazyka t. zv. mágadhí a že tedy jest hledati vlast cikánů mnohem více na východě. Mínění tohoto se však později Grierson vzdal (srovn. na př. Journal of the Gypsy Lore Society sv. 1. 1908 str. 400).