zuje též Fr. N. Finek57), jenž dobře poznamenává, že předpoklad de Goejův o jednotném vyjití všech cikánů z Indie je neudržitelný. Ovšem Finck zase přeceňuje rozdíl ten, chtěje z tohoto důvodu odtrímouti arménskou cikánštinu od nářečí evropských. Jestliže na druhé straně několik slov neindických je společno cikánskému nářečí arménskému a nářečím evropským, nelze z toho usuzovati, že evropští cikáni se kdysi oddělili od arménských, nýbrž že se oba proudy braly stejnou cestou; a právě armensko-cikánské hath a nath ukazuje,že odchod arménských cikánů z Indie udál se později.

A tak ani nový spis M. J. de Goeje nepřiblížil problém o původu cikánů rozřešení.

Jen mimochodem připomínám, že je nepravděpodobno a nemožno, aby cikáni přišli z Indie teprve za časů Timurových. Nepravděpodobno proto, že vladař tento dal r. 1398 před rozhodnou bitvou pobiti všechny zajaté cizince a učinil by tak i s cikány, a nemožno z toho důvodu, že se v Německu cikáni objevili bezpečně nejpozději 1417. Bylo by tedy nutno předpokládati, že za 15—20 let pronikli z Indie do Německa, lhůta to nemožně krátká, povážíme-li, že v cikánštině jsou nejen prvky arménské, nýbrž a to zejména řecké, jež předpokládají dlouhý pobyt cikánů v těchto zemích. Připomínám to z toho důvodu, že zmíněný názor Grellmannův a Rienziho u nás zastával farář J. Ješina v úvodě své knihy „Romáňi čib čili jazyk cikánský. V Praze 1882.

Nastínil jsem v nejhlavnějších rysech vývoj otázky o původu cikánů a cikánštiny. Nyní chci shrnouti aodděliti to, co je jisto, od pouhých dohadů.

Není přesně známo, kdy a proč předkové nynějších cikánů vyšli z Indie. Nejistý podle mého názoru jest dosavadní výklad slova cikán.

Ale je nepochybno, že cikáni pocházejí z Indie a že řeč jejich jest vlastně jazyk novoindický. Jisto jest, že cikánština vykazuje největší podobnost s řečí kmenů sídlících nyní na severozápadních hranicích Indie. Proč nelze přijmouti výklady Goejovy, jsem právě odůvodnil. Ani domněnka Pischelova, že Cangarové či Cengarové jsou s cikány nej-blíže příbuzní, není náležitě odůvodněna. Pischel z příčin uvedených nahoře (str. 208) odmítá výklad, že by cikáni byli dómbové, a hledá nějaký kmen v severozápadní Indii, s nímž by cikány mohl ztotožniti. Domnívám se, že Pischel se dal svésti jen podobností zvukovou Cengarové — Zigeuner, lat. též Cingari. Zdá se, že později nebyl si Pischel tak jist, že Cangarové jsou cikáni. Aspoň v Journale of the Gypsy Lore Society sv. 1, 1908, na str. 385 výslovně připouští, že zprávy o těchto Cangarech nedostačují, aby se z nich mohly tvořiti bezpečné závěry. Při tomto výkladu, kterým se chce přiblížiti evropskému názvu cikán, Pischelovi vzniká velká obtíž: odklání se příliš od názvu onoho, jímž se cikáni sami nazývají, totiž r ó m. Pischel chce název r ó m spojití s dardským r o m, což znamená podle Leitnera58) „kmen", podle