Biddulpha (u Pischela) zní však r ö m a znamená dav. Je opravdu těžko vysvětliti si onu změnu významovou, neboť cik. róm, ž. romáňi je označením příslušníka kmene.

Tato obtíž zmizí při výkladu, že cikáni jsou původně dómbové. Při tomto výkladu je zase ovšem ta nesnáz, že dómbové jsou pokládáni za neárijce. Nemyslím, že by tato námitka byla tak nepřekonatelná. Vždyť etnologie je někdy subjektivní a za druhé není vyloučen omyl. W. Crooke59) v uvedeném díle na str. 215 dokonce nechce tvrditi, že by dómbové byli zcela určitě neárijci.

Při řešení této otázky se však zapomínalo na jedno: poohlédnouti se po ostatních neevropských jazycích cikánských, zda tento název róm je, abych tak řekl, všecikánský. Ovšem doposavade znalost nářečí východních, asijských cikánů byla nedokonalá a úryvkovitá. Mezera tato však byla právě nedávno vyplněna důkladnou prací o jazyku palestinských cikánů.

Do r. 1914 nebylo spolehlivých zpráv o palestinských cikánech. R. 1846 pojednal o nich stručně Pott00), opíraje se o materiál, který sebral americký missionář Eli Smith u cikánů v okolí Nablusu a Beirutu. Stručný slovníček podal Ulrich Jasper Seetzen81), též G. E. Eve-restová62).

Spolehlivé a obšírné zprávy dostalo se nám teprve knihou R. A. Stewarta Macalistera63). Kniha skládá se z tří částí a) gramatiky, b) povídek, c) slovníčku navarsko-anglického a anglicko-navarského. Práce je založena na povídkách mladého, poměrně vzdělaného cikána z tlupy usedlé za Damašskou branou v Jerusalemě.

Gramatika palestinského nářečí je silně pod vlivem arabštiny. Rod rozeznává trojí, jako ostatní nářečí cikánská. Deklinace substantiv vykazuje některé staré prvky a velkou podobnost s evropskou cikánštinou. Akkusativ sing. mask. má koncovku -s jako v evropských nářečích, (zbytek to stind. gen. -sja), na př. od sub. mánus zní akk. mánsas, srv. české cik. mánušes, akk. pl. zní mánsan, českocik. mánušen (e v evrop. nářečích je pravidelné zastoupení proti a v nářečích cikánů východních); dativ má koncovku -t a, kterou lze srovnati s -t e v nářečích evropských. Zajímavé a pro srovnání s ostatními nářečími cikánskými důležité jsou číslovky. Podrobně o tom jednal Pischel1-4). Adjektivum, náměstky a zejména sloveso jeví již velký vliv semitský, tak na př. náměstky přisvojovací připínají se к substantivu i к slovesu. Ještě patrnější je semitský vliv v skladbě, avšak poklad slovní je z dobré poloL vice árijský.

Nemůže býti pochyby, že jazyk Macalisterem popsaný jest cikán-