ština65). Ze znaků charakteristických, které jej spojují s ostatními nářečími cikánskými, vytýkam na př. skupinu st a š t také v tomto nářečí zve se ruka hast (evrop. cik. v a s t), dříví k u š t (evrop. cik. k a š t); charakteristický je dále společný název slunce: gam u cikánů palestinských a k a m u evropských (slovo souvisí se stind. g h a r m a h, jež znamená vlastně „horko, žár"), charakteristický jest i název k a dž dž a, jímž označuje se necikán, u evrop. cikánů zní název ten gádžo.

Nejdůležitější však právě jest užívaní názvu, kterým se jmenují tito cikáni mezi sebou a sebe. Navar (sing. Nuri) a Zutt (Džát) jsou názvy arabské. Sami sebe nazývají dómy, kteréžto slovo je totožno s arménským lom, s lom v nářečí Bosá, s d o m v nářečí káráčském a róm v evropských nářečích. Tak čteme v 2. povídce (str. 44): Pén da tmaliak u gara vaší s Dómanta: voják (ho) vzal a šel s ním k dómům (t. j. cikánům); v 7. povídce (str. 47) Arne Dóme-hréni: my jsme domové (cikáni).

Z dokladů v arménském nářečí uvádím:

Z nářečí Bosá: „Lomin thyláry džánes?" „Umíš cikánsky?" (v Journal of the Gypsy Lore society 1908, str. 245, věta 4.) „B a p h i s phanéku, džahrivavtikhy, šihrivavtikhy samlykaren lo-mavtikhy: „Otec praví, že síta a košíky dělají cikáni" (tamtéž v. 16) „Lomavtikhys ku-čenkh kheravén kherav, lehvavén lehvav". „My cikáni jdeme od města k městu, od vesnice k vesnici" (tamtéž věta 37).

Nebo doklady z písní, z citovaného díla Finckova: § 84: „Lom e m": „Cikán jsem". Táž věta jest v písni v §86, kdež ještě čteme: „Lomme vesats f en ar": „Cikán byl sem posazen".

Podobné jest užívání tohoto názvu v dialektu káráčském. Tuto nápadnou shodu nesmíme podceňovati. Nejen tedy evropští cikáni, nýbrž i asijští přesně odlišují názvem sebe od ostatních. Vyplývá z toho jasně, že si tento název cikáni přinesli již z Indie, a domněnka, že cikáni jsou původně dómbové, přestává býti pouhou domněnkou. Tím nechci říci, že by byli příbuzní s každými dómby v Indii. Zdá se býti pravdě-podobno, že název dóm označuje v Indii příslušníky rozličných kmenů. Grierson v „Journale of the Gypsy Lore Society" 1908 na str. 400 sděluje, že na severozápadních hranicích Indie jsou také dómové, kteří jsou povoláním hudebníci a nepřináležejí nízké kastě. Paňdžábský hudebník doposud zove se d ó m (ženský rod d ó m n i jako č. cik. r o m, románi). Okolnost tato se zase podivuhodně shoduje se zprávou básníka Firdúsího a historika Hamzy, že hudebníci z Indie měli býti v Persii usazeni, ale že pokus ten selhal a Indové byli odsouzeni živiti se potulně hudbou, a o správnosti jejich tvrzení nemáme příčiny po-chybovati. Proti totožnosti Džátů s cikány zdá se mi svědčiti nejen to, že chybí v důkaze nutný článek osvědčující, že oni Džátové zmínění