NEKROLOGY.

Malorusům zemřel buditel, jehož jméno znamená dalekosáhlý program národního obrození v životě i v umění, literární dějiny a národopis ztratily osobnost, kterou i přísná kritika řadila mezi nejvýznačnější. Byl to vášnivý bojovník, břitký, neúprosný polemik, ale bil se vždy jen za nejvyšší statky lidstva a z mraků jeho hněv-ných, zahořklých invektív prosvítal soucit s uraženými a poníženými, radostná naděje v jejich vzkříšení, čistá láska к rodnému lidu. Byla pýchou i osudem jeho života. Obětoval jí hmotné zabezpečení, zdraví a vědeckou dráhu, klid a štěstí své rodiny; byl třikráte v žaláři, umíral hladem, zakusil posměch a pronásledování od vlastních krajanů, prošel peklem své rodné země — oheň utrpení ho nezničil, zakalil jen pružnou ocel jeho ducha. Ztvrdla a rány, jež zasazovala, byly pak hlubší a nebezpečnější. Utrpením rostl i umělec. Osud jim smýkl až na dno společnosti, ale obdařil ho nadáním nevšední síly, tak že dovedl říci, co viděl a zažil, dovedl vliti svůj hněv i obdiv, zoufalství i naději do veršů, jimž záhy naslouchala celá mladá Ukrajina. Učila se od něho překonávati re-signaci a mučivé pochybnosti, neboť přes všechna protivenství miloval život nepřestávaje doufati v lepší budoucnost svého národa. Bylo by třeba knihy, aby plně vynikl Franko umělec a žurnalista, buditel a politik, literární dějepisec a etnograf.

*

Narodil se r. 1856 ve vesnici Nahujevičích v okresu drohobyčském, prošel tvrdou disciplinou basiliánské normálky, ztratil záhy rodiče a v letech sedmdesátých počal stu-dovati na lvovské universitě. Veliký vůdce pokrokové mládeže M. Drahomanov, který r. 1876 musil opustiti Rusko, působil na mladého studenta pronikavě. Franko vrhl se s nezdolnou energií do víru politického života, vydával spolu s věrným M. Pavtykem několik časopisů, přispíval i do ženevských publikací Drahomanovových, ale к vědecké práci vrátil se až r. 1893, kdy dokončil studia universitní ve Vídni v semináři Jagičově. R. 1895 vydal studii Ivan Vyšenskyj i jeho tvory, počal otiskovati svou disertaci Varlaam i Joasaf (Zapysky nauk. tov. imeny Sevčenka sv. VIII., X., XVIII., XX.) a připravoval se k habilitaci, к niž z důvodů vnějších nedošlo. R. 1894 počal vydávati lidovědný a beletristický časopis Zytje i Slovo (4 ročníky), v němž uložil mnoho cenného materiálu, od r. 1898 redigoval Ljiteraturno-naukovyj Vistnyk, mimo to pak přečetnými pracemi přispíval do representativního sborníku maloruského Zapysky Naukovoho tovarystva imeny Sevčenka, dále do časopisů polských, německých (Zeit a j.), ruských (Kievskaja Starina) i našich. Ve Slov. Přehledu otiskl stati: Literatura ukrajinsko-rusínská (roč. I.)) Leśa Ukrajinka (r. П.), Literatura ukrajinsko-rusínská (tamže). К dějinám českorusínské vzájemností (roč. III.). Význam Frankův ve vývoji maloruské poesie a beletrie vylíčil