VZPOMÍNKY JUBILEJNÍ.

Ivan Kukuljevié-Sakcinski. 29. května bylo tomu sto let, co se ve Varaž -dině narodil nadšený buditel a spisovatel chorvatský, Ivan Kukuljevié. Seznámiv se za vojenské služby s Vukem Karadžičem, S. Milutinovičem a hlavně L. Gajem Kukuljevié vedle básní romantického směru toužil dáti svému národu historické drama z domácích dějin. Jeho „Juran i Sofija" je prvý dramatický pokus charvatský, který se objevil na jevišti nejprve v Sisku (1839) a r. 1840 též v Záhřebe. K. záhy účastnil se též horlivě života politického a zejména v pohnutých letech čtyřicátých rozvinul všestrannou činnost v banské radě. R. 1850 uchýlil se do soukrom1 oddávaje se pracím vědeckým a téhož roku na jeho podnět bylo založeno „Društvo za povjestnicu jugoslavensku", jež počalo vydávati. „Arkiv za povjestnicu jug-oslavensku" (1851—1875 12 svazků), obsahující vedle příspěvků dějepisných též hojně látky národopisné. Kukuljevié jej redigoval a zprvu vlastně sám psal.

Romantik v poesii, Kukuljevié zůstával jím namnoze i ve svých pracích dějepisných, ale dobyl si trvalé zásluhy o oživení vědeckého ruchu ve své vlasti. V desetiletí 1850—60 sbíral a vydával památky důležité pro dějiny politické i kulturní, psal historické monografie, zabýval se národopisem, bibliografii atd.

Pro národopis Kukuljevié má význam jednak jako vydavatel písní, jednak jako organisátor sběratelské činnosti v Arkivu. Lidové písně, které téměř všecky sám sebral, umístil ve IV. svazku svých básnických spisů (Rozličita djela. Zagreb 1842—47). Sbírka obsahuje 104 písně (štokavské, čakavské a kajkavské) kromě toho dal ze svých zásob některé texty St. Vrazovi a J. Srezněvskému. V Arkivu Kukuljevié zavedl důležitou rubriku „Odgovore na pitanja", v níž otiskoval materiál lidovědný zasílaný z kruhů venkovské inteligence. Zejména přál si zpráv o obyčejích a pověrách při porodu, křtu, ženitbě i pohřbu, o slavnostech a obřadech výročních atd. Tento dotazník byl otištěn v I. sv. Arkivu a další ročníky přinesly četné odpovědi z různých oblastí jihoslovanských. (V VII. sv. na př. otiskl M. Valjavec materiál z okolí varaždinského.) I. svazek Arkivu přinesl též mytologickou studii Kukuljeviéovu „Vile", která vyšla dříve v Danici (r. 1846) a pro Arkiv byla doplněna. Je psána celkem střízlivě omezujíc se vlastně na soupis a přehledné roztřídění lidového podáni o vilách. V duchu doby vztahuje na jihoslovanské vily také podání o antických Musách stotožňuje staré Illyry a Thráky se Slovany — Orfeus byl tedy pěvec slovanský. — Sv. II. 2. Arkivu přinesl hojně doplňků к této pečlivé práci. —

R. 1860 K. vystoupil zase jako aktivní politik zastávaje v letech šedesátých důležité úřady. Od r. 1867 žil ve výslužbě pracuje až do konce života v různých oborech dějepisných. Zemřel r. 1889. Srovn. stať profesora Konstant. Jirečka v Ottově Slovníku naučném (sv. XV.) a podrobný životopis od T. Smičiklase v Radu sv. 110 r. 1892.

@-----------------

Jan Ernst Smoler (nar. 3. března 1816, zemř. r. 1834) byl z těch neúmor-ných pracovníků a zdatných organisátorův, kteří malým národům zhusta nahrazují práci celých generací a učených společností. A. Černý otiskl ve Slov. Přehledu (roč. XII.) zajímavý „Vlastní životopis J. A. Smoleŕa", z něhož lze poznati vývoj tohoto podivuhodného ducha. Poučen velikým buditelem lužickým Zejlerem, mladý Smoleŕ již jako gymnasista studoval zanedbaný rodný jazyk a pokračoval ve svých snahách i na universitě vratislavské. Purkyně, s nímž se seznámil, rozšířil okruh jeho studií slavistických a stipendium, jehož se mu dostalo od pruské vlády, umožnilo mu zejména důkladně procestovati rodnou zemi. Oživený ruch národopisný ve všech zemích slovanských povzbudil jej к horlivé činnosti sběratelské. Na svých cestách po Lužici zapisoval písně, přísloví, všímal si zvyků a pověr lidových, tak že již r. 1838 měl hojný materiál. Styk