dolnolužickým a doplňky к pohádkám i příslovím. К oběma dílům jest připojen vedle seznamu též abecední rejstřík podle začátků písní.

Skvělou úpravou, kritickým aparátem jakož i bohatými přídavky sbírka Smolerova předstihla daleko soudobé publikace slovanské. Stačí srovnati skromné svazečky Celakovského, Erbenovy, sbírky slovenské, polské i maloruské, abychom pochopili nadšení, s nímž na př. naše kruhy literární přijaly dílo Smoleřovo. Zejména Fr. Doucha ujal se lužickosrbských písní velmi horlivě. V Časop. čes. musea 1840 str. 215 n. otiskl stručnou staf „Lužické národní písně" připojiv překlady sedmi písní z rukopisné sbírky Jordánovy. Téhož roku přinesly Květy a Dennice (1840 díl II. sv. 3.) vyzvání k subskribci na Pjesnički. Ve Květech (1840, Příl. čís. XIX.) Doucha otiskl ohlášení česky i lužický, aby ukázal, jak snadno lze porozuměti jazyku a vybízel к hojné účasti. O prvnim svazku Doucha referoval ve Květech 1841 (Příl. str. 86) a otiskl dvě písně s metrickým překladem českým, v České Včele 1842 č. 7. otiskl píseň „Rów wopytanje" s českým překladem, referoval o doplňku k Pjesničkám (Květy 1844 str. 416) a zmínil se o lužických písních též v České Včele 1844 (str. 124).

Stejně pochvalně vyslovily se též časopisy polské a j. a lze říci, že tento úsudek nezměnil se podstatně ani dnes, téměř po 75 letech. Sbírka Smolerova žije a s ní žije i památka vzácného muže, který svému národu dovedl vytvořiti dílo hodnoty tak trvalé.

@--------------------

29. ledna slavil šedesáté narozeniny vynikajíc! slavista berlínské university prof. Alexander Bruckner. Pronikavý důvtip, skvělý dar kombinační, rozsáhlá sčetlost a vzácné uměn! živého, plastického slohu — toť význačné rysy jeho přečetných prací jazykovedných, literárněhistorických i národopisných. Bruckner je svérázná, ostře vyhraněná osobnost, badatel energický, nebojácný, vládnouc! nebezpečnými zbraněmi bodavé ironie a útočné polemické vervy. Málokterý z polských spisovatelů odvážil se svému národu říci tolik trpkých pravd, ale málokterý napsal stránky posvěcené tak vroucí láskou a hlubokým porozuměním pro věštecké postavy polské literatury jako autor díla Dzieje literatury polskiej w zarysie.

Význam Briicknerův nelze vystihnouti stručnou jubilejní vzpomínkou; české čtenáře upozorňuji na překlad — bohužel velmi kostrbatý a nesprávný — duchaplné studie Feldmannovy v Naší Době (1906) a na bibliografii dra M. Weingarta v Časop. pro mod. filol. a lit. roč. V. čís. 3., přihlížejíc! vedle děl vydaných knižně především jen к studiím otištěným v Jagičově Archivu a v publikacích krakovské akademie věd. Podivuhodná, všestranná činnost Briicknerova vynikne však teprve tehdy, až budeme míti též úplný výčet jeho prac! v časopisech a revuich polských — požadavek v Praze téměř nesplnitelný.

V dějinách slovanského národopisu prof. Bruckner zaujímá místo vynikající. Jeho i evisionistické stanovisko a obsáhlá erudice filologická znamenitě se uplatňuj! zejména při řešeni spletitých otázek mytologie slovanské a zvláště litevské, kdež důmyslně rozřešil mnoho záhad a svými kritickými rozbory upravuje půdu metodickému badán! dalšímu. Sem patř! několik cenných statí v Archivu f. slav. Phil. (roč. VI., IX., XIV.), metodologická studie „Mitologia, jej dzieje, metoda i wyniki (1893), vzácné dílo souborné, Litwa starożytna. Ludy i bogi. Szkice histor. i mitol. (Warszawa 1904), dále Wierzenia religijne i stosunki rodzinne v monumentálni publikaci Krakovské akademie „Encyklo-pedya polska", (Kraków 1912) a j. Prof. Brückner má též veliké zásluhy o prohloubení vědeckého studia lidových tradic polských, objasňuje jejich vztah к literatuře umělé. V dějinách polského písemnictví jeho zájem badatelský poutají vedle středověku zeiména veliké století XVI. a věk XVII. se záplavou satir, pamfletů, anekdot a facetií, novel i