knížek lidového čtení. Tato skládání tvořící pestrý rámec význačným individualitám polské renaissance unikala pozornosti domácích badatelů, ačkoliv podávají neocenitelný materiál ku poznání ducha epochy a života lidového. Povolaný soudce (P. Chmielowski) právem podotkl, že v tom směru Bruckner vykonal více, než všichni literární dějepisci polští dohromady. Uvádím na př. klasické dílo „Kazania średniowieczne" (I.—III. 1892—97), nezbytné každému, kdo se zabývá srovnávací lidovědou, známé „Drobne zabytki języka polskiego XV. w. (Rozprawy wydz. filolog. Akad. um. XXV.) obsahující vedle glos a modliteb zajímavé písně, dále soubornou práci Literatura religijna w Polsce średniowiecznej (1903), srovnávací studie o apokryfech, o polských zpracováních bajek Aeso-pových, stati v Jagičově Archivu na př. Böhmische Fabel von Fuchs und Krug (XI.) atd. atd. Důležité jsou též hojné práce o barvité literatuře „sowizdrzalské" (Eulenspie-gelovské), o rázovitém W. Potockém, jejž Brückner vskutku téměř objevil (srovn. mimo jiné „Spuścizna rękopiśmienna po Wacławie Potockim, Rozpravy wydz. filolog. XXVII., XXIX.), pojednání v Bibliotece Warszawska na př. Z literatury zapomnianej. Szkice z dziejów dawnej umysłowości (1900 sv. 3), Powieści ludowe. Szkice literackie i obyczajowe (1900 sv. 4) (zajímavé metodicky), články ve lvovské revui „Pamiętnik literacki" na př. Znakomitsi pisarze wieku XVII. (roč. I.—II. zejména stať Domina Palatu i Facecye polskie), Z dziejów dawnego teatru polskiego (ibid. L), Pieśni polsko-ruskie (X) (znamenitý pendant k obdobným pracím Iv. Franka), programní článek Biblioteki pisarzów polskich (Ateneum 1900 sv. 2), edice zapadlých textů na př. Sejm piekielny, satyra ôbyczajova 1622 r. (Kraków 1913), Co nowego, Zbiór anegdot polskich z r. 1650 (Kraków 1903), množství drobnějších vydání v revuích (na př. Pieśni ruskie v Pam. literac. XII) a nepřehledná téměř řada referátu roztroušených po všech přednějších časopisech polských s cennými doplňky a opravami. Jsem si vědom neúplnosti tohoto přehledu, ale šlo mi jen o to aspoň přibližně naznačiti rozsah díla Brücknerova právě v oboru, který s lidovou literaturou úzce souvisí. Polský badatel řadí se tu čestně к ruským mistrům A. N. Pypinovi a A. Veselovskému, jejichž práce pozorně sledoval seznamuje s nimi vědecké kruhy polské. Uvádím na př. obsáhlou stať „Z dziejów literatury i oświaty w Rosyi" věnovanou rozboru Pypinových Dějin literatury ruské (Ateneum 1901 sv. 2), a živě psanou knížku „O literaturze rosyjskiej i naszym do niej stosunku dziś i lat temu trzysta" (Wiedza i Zycie Ser. III. tom IX. Lwów-Warszawa 1906) přehledně informující o literárních vztazích polsko-ruských jakož i jemná pozorováni v oblíbené Geschichte der russischen Literatur.

O výsledcích slovanského badání národopisného prof. Brückner soustavně informuje cizinu v berlínském časopise Zeitschrift des Vereins für Volkskunde. V roč. II.—VI. najdeme asi 14 referátů o národopisných časopisech slovanských (Wisla, Lud, Český Lid, Zivaja Starina, Żytje i Slovo) o pracích A. Černého, F. Menčíka, Č. Zíbrta atd. Ročníkem X. počínají se přehledy souborné: Slavische Volkskunde. Übersicht periodischer Publikationen (X.), (o publikacích polských, maloruských, českých a jihoslovanských), Neuere Arbeiten zur slavischen Volkskunde (XII.) obsahující v tomto ročníku jakož i v XIII. a XIV. vedle lidovědy polské a české též maloruskou; poněvadž od r. 1903 (roč. XIII.) přehledy o pracích jihoslovanských a ruských píše pro Zeitschrift prof. Polívka, který také přibral práce maloruské, Brückner od XV. roč. omezuje se na Cechy a Poláky (v XVI. připojil též zprávu o pracích litevských) přihlížeje nejen k národopisu v užším slova smyslu, nýbrž i к významným dilům dějepisným, literárněhistorickým a jazykovedným. Slovanskému národopisu věnovány jsou též časté přednášky Brücknerovy v berlínském spolku pro lidovědu, z jehož protokolů zde zaznamenávám na př. přednášku o Janu z Holešova, opravující omyl Usenerových Religionsgeschichtliche Untersuchungen, o ruských bylinách, o poměru Dalimilovy kroniky к lidovým pověstem lužicko-srbským atd.

Počtem i hodnotou svých prací Alexander Brückner stojí v čele slavistů polských.