str. 236
Ze také český národopis má povinnost vděčně vzpomenouti jeho jubilea, vysvitlo snad i z těchto kusých poznámek. J. H.
@---------------------
J. L. Holuby, vynikající kulturní pracovník slovenský, dovršil 25. března 1916 osmdesátý rok svého prací požehnaného života. Jubilea jeho bylo vzpomínáno nejen v tisku slovenském, nýbrž i v českém: jef povinností naší sledovati a účastniti se všech významných událostí v životě národa, nám ze všech slovanských větví nejbližšího. Holubyho však vzpomínáno právem a s povinnou vděčností i jako spolupracovníka v nejednom českém podniku osvětném, jako ochotného a vzácného přispívatele českých listů odborných, jako účinného pěstitele vzájemnosti československé. Významného jeho výročí životního vzpomněla pozdravným a blahopřejným přípisem i rada Společnosti národopisného musea československého: značná část životní práce Holubyho věnována je právě slovenskému národopisu; mimo to však byl Holuby vždy ochotným podporovatelem snah a práce Národopisného musea českoslovanského a své doby spolupracovníkem pražské Národopisné výstavy českoslovanské r. 1895 a přispívatelem Národopisného Sborníku Českoslovanského. Holuby konal studia bohoslovecká na evangelickém lyceu v Prešpurce a na theologické fakultě ve Vídni. R. 1861 stal se farářem v Zemanském Podhradí, kde prožil celý dlouhý věk, odešed teprve r. 1909 na odpočinek, který tráví — zase v další přičinlivé práci odborné — v Pezinku u Prešpurka. Holuby byl nejen rádcem a duchovním vůdcem, opravdu národním buditelem svého lidu. Byl i pilným a vážným pracovníkem vědeckým, proniknutým vzácnou autokritikou a sebekázní. Byl si vědom obtíží venkovského pracovníka, postrádajícího nejnutnějších pomůcek i nabádavých a osvěživých styků vědeckých, jaké může poskytnouti jenom kulturní ústředí. Dle daných poměrů vyměřil si pracovní své cíle: spokojil se skrovným na venek, ale důležitým a záslužným úkolem sběratele a drobného pracovníka, který podává příspěvky a materiál danému odboru vědnímu, ponechávaje konečné slovo, souborné zpracování vědě profesionální, pracovníkům, jimž dostalo se odborného vyškolení, vědeckých pomůcek, styků i dosti času, jejž sám.musil po svém zaměstnání oficiálném ubírati chvílím oddechu a odpočinku. Práce Holubyho, jež podal v různých vědních odvětvích, byly vždy cenné, přesné a vyhovující přísným požadavkům vědeckým. A i při tom, že nepouštěl se řešit dalekosáhlé problémy, byla nejedna z jeho prací podnětnou a uváděla na nová řešení. Hlavní síly své věnoval Holuby botanice a lidopisu; pracoval však i v archeologii, kulturní zejm. církevní historii a pokoušel se i v duchovním básnictví. V lidopisu věnoval mnoho pozornosti svému působišti — bošácké dolině a zabýval se podrobně zvláště lidovým lékařením a lidovou tradicí; podal však i ve svých volných črtách cestopisných mnohý příspěvek к poznání lidové psychy slovenské. V jeho pracích lidovědných stejně se osvědčuje úcta к diktátům vědy jako láska к pozorovanému lidu. -z.
@-----------------
DROBNÉ ZPRÁVY NÁRODOPISNÉ.
Nákladem České Akademie byly právě dotištěny : Povídky lidu opavského a hanáckého. Vydal a komentářem kriticko-bibliografickým opatřil Jiří Polívka, str. 176. Obsahují 1. povídky zapsané od Frant. Stavaře v Holasovicích a některých jiných obcích západního Opavska přesně foneticky a 2. povídky sebrané péčí Jos. Tvrdého v Topolanech u Vyškova, ve Lhotě u Dědic, v Hamiltonech, v Podomí a na Malé Hané ve Vel. Opatovicích a v Nemojanech. Vydány byly týmž způsobem jako Povídky kladské.
K. Bufková-Wanklová sestavila v článku „O uctívání slunce, nebeských světel blesku a ohně (k otázce uctívání ohně)" v Osvětě 1916, 370—380 bohatou sbírku vý-
|
