str. 237
pisků z různých děl zajisté se značnou pili, ale bez náležité kritiky a také ne systematicky. Jest bohužel mimo to několik hodně rušivých chyb tiskových.
V Archiv, f. slav. Philol. XXXVI. 457—460 pojednal Fr. Ramovš mezi jiným také o pověstech o Trutu-Trotu a pokusil se o výklad tohoto jména. Dovolává se článku H. Reicheltova v Indogerm. Forsch. XXXII., 23 sl., ve kterém byla zrestituována jakási domněle indoevropská báje: Kdysi ovládala všecko temnota, tu byl od hvězdnatého nebe a země zrozen velikán — obr, který svým kamenným kladivem rozbil nebe (svého otce) a upravil světlu a dešti cestu na zemi. Ohlas této báje shledává Fr. Ramovš v slovinských pověstech o Krs nik u (Krstniku, Kresniku), jež sestavil Jos. Pájek ve svých „Črticích iz duševnega žitka štaj. Slovencev" (str. 77 sl.) podle různých vypravování tištěných po časopisech od r. 1858—1884. Jsou celkem lokalisovány kolem hradu Wurmberg nad levým břehem Drávy, nedaleko Mariboru. Hlavnim rekem slovinských pověstí jest K r s n i k, o něm však Fr. Ramovš nejedná. Jen v jedné pověsti vypravuje se, že Kresnik měl bratra Trota. S ním jel jednou v zlatém kočáře na hostinu k babylonské hadi královně. Mezi tím začalo hřmíti. Hadí královna neviděla totiž ráda Kresnika, třebas se mu stále zalichocovala. Poslala proti němu hada, který měl perutě silné jako orel. Vrhl se náhle na něho a chtěl ho zabiti. T r o t usekl mu hlavu zlatou sekyrou. Had bil ohonem do oblak a spustil se strašný lijavec. Krsnik a Trot byli by se málem utopili, zachránili se jen hbitými nohami svých koní . . . Fr. Ramovš cituje dále místo z Libušina Soudu, ve kterém se vzpomíná Truta a soudí.z toho, že Hanka znal takovou pověst z úst lidových, že taková pověst byla za jeho doby známa českému lidu. To jest ovšem soud velmi unáhlený, mínění neodůvodněné. Hanka znal spíše takovou pověst, asi z Beckovského aneb odjinud. R. 1835 otiskl Květoslav Lhota ve Květech pověst, kterou prý slyšel od staré babičky v Krkonoších, o „pánu" Trutovi, zakladateli Trutnova, a čerpal ji nepochybně z knižného pramene (sr. V. Tille České pohádky do r. 1848 str. 38—39). Byla zaznamenána v kronice Trutnovské Simona Hiittela v 16. stol. Ostatně vypravuje se tu jen o pobiti saně, draka, a nemá nic společného s pověstí zaznamenanou u jihoštýrských Slovinců. (Srv. Kiihnau Schlesische Sagen IL, 398 č. 1005). jpa.
@-----------------
V Listech filolog. XLIII., 149—156 rozebral Ant. Beer velmi důkladně rozpravu Dra J. Stura:Die slawischen Sprachelemente in den Ortsnamen der deutsc h-ö sterreichischen Alpenländer zwischen Donau und Drau (Stzber. kais. Akad. Wien, phil. hist. Cl. CLXXVI.) a ukázal jmenovitě, že nelze na základě místních jmen se skupinou dl dovozovati, že by klín českých osad byl kdysi sahal od dolnorakouského Dunaje mezi Enží a Litavou přes Vídeňské Město k Murici a Můře až po Drávu, neboť také slovinština měla kdysi mnohem hojněji dl., než se to dnes zachovalo (hlavně v západních Korutanech, v ziljském nářečí), Zajímavé jest místni jméno Brezslawesburch 1050—65 doložené; Dr. J. Beer srovnávaje důvodně s naším Břěcislav, snad by se sem mohlo ještě přiřazovati m. jm. Prinz-lauisdorf, kde by se pslov. nosovka byla zachovala. jpa.
@--------------------
V programu zemského gymnasia bučovského vydal minulého roku prof. Jan Hušek první část národopisné monografie „Moravskoslovenská vesnice Nová Ves u Uher. Ostroha" (Bučovice 1915). Myšlenka umístovati v programech školních podobné dokumentární doklady je šťastná a měla by nalézti hojnějšího následováni. Uvedený popis vyniká bohatostí materiálu i bezprostředním jeho poznáním a jest zvláště zajímavý tím, že živě předvádí úpadek, do něhož se dostaly již některé slovenské dědiny za poslední generace. Bylo by si přáti, aby monografie Huskova vyšla co nejdříve úplná. Obsahuje zatím popis vsi, domu a hospodaření. L. N.
@------------------------
|
|
