str. 238
F. A. Šubert: U nás v Dobrušce. (Emil Sole v Karlině s. a.) Kniha vzpomínek na dětství prožité v pohorském městečku českého severovýchodu přináší vítaný materiál především příštímu životopisci Subertovu, avšak i kulturní dějepisec studující náš maloměstský život najde tam leccos zajímavého. Tichý, již od dětství romanticky naladěný hoch, horlivý čtenář Beckovského, vyrůstal v ovzduší, v němž lesnické, polo-panské tradice matčina rodu splývaly s pracovitým řemeslnickým živlem rodiny otcovy. Žili skromně ale spořádaně, v ustavičné práci, k níž nutila snaha dáti četným dětem řádné vychování. Ve vzpomínkách synových oživuje řada starosvetskych obrázků: podrobně popisuje zařízení bytu, kroj, zaměstnání a povahu svých rodičů, (zejména jejich lásku ke zpěvu, neboť „z hlavních příznaků malé dobrušské domácnosti byl zpěv rodičů") ; líčí vlastní dětství a chlapectví, počátky své studijní dráhy, své přátele a příbuzné. Prostičkou rodinnou kroniku zpestřují lehce naskizzované portréty rázovitých maloměstských figurek, reminiscence na starou školu, na poměry společenské v Dobrušce a bytové črty z rázovitého života panských lesníků, jak jej Šubert poznal z rodinných tradic matčiných, z nichž, jak známo, mnoho vytěžil pro svého „Jana Výravu".
jh.
@------------------
Paměti F. J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického. Vydává P. Jindřich Skopec. Knihy III. část 1. (Praha 1915. Nákladem Dědictví Svatojanského.) Nový svazek záslužné edice, o jejímž významu bylo referováno také v tomto časopise (NVČ II. 91, III. 134, VIII. 1 n.) obsahuje paměti z let 1791—94. Stručná předmluva vydavatelova shrnuje významné stati tohoto dílu: O podruzích panství poděbradského, o královské korunovaci Leopolda II. o „ožínkové slavnosti v Ovenči", o české svatbě vystrojené o masopustě r. 1793 stavy českými, o zlodějích, zejména o pověstném Kovaříkovi, údaje a stati důležité pro dějiny hospodářské atd. Pamětmi Vavákovými zabývá se pozoruhodná studie prof. J. Pekaře v Českém časop. histor. (1916 seš. 1.—2.) Analysuje podrobně Va-vákův zájem o českou minulost, jeho názory náboženské, zejména jeho boj proti nekatolíkům, objasňuje zároveň Vavákovo pojetí českých dějin, jeho skrytý i zjevný odpor proti josefinismu a osvícenství i jeho poměr к pánům. Prof. Pekař právem odmítá výtku, že Vavák byl jen „parádní exemplář, vypěstěný od kněží a vrchnostenských úřadů", ukazuje četnými doklady čerpanými z Pamětí, jak Vavák se díval na pány a jak „v gruntu duše své byl přesvědčen, že pán je nebezpečím sedlákovi." Na otázku o zdrojích vlasteneckého uvědomění Vavákova, jeho lásky к českému jazyku a minulosti odpovídá prof. Pekař (uv. m. str. 212), že „hlavní podíl na Vavákově vzdělání i na vzrostu jeho buditelské snahy má jeho vlastní studium, jeho pilná četba staročeské literatury, dále jeho vrozená zvídavost, píle a nadání." Důležité jsou zejména kritické poznámky Pekařovy oceňující význam Pamětí pro hospodářské a právní poměry českého venkova. jh.
@-------------------
Časopis „Ženský Svět" věnoval 8.—10. čís. XX. ročníku památce paní Terezy Novákové. Z obsahu upozorňujeme na výstižné „poznámky životopisné" Dra A. Nováka „Tereza Nováková a Čechy východní" podávající řadu zajímavých postřehů o románové tvorbě její, dále na dopisy Karolíně Světlé, A. Čermákové-Slukové a Růženě Svobodové.
Mitteilungen zur Volks- und Heimatskunde des Schönhengster Landes. Mährisch-Trübau 1915, XI. seš. 1—4 otiskly z díla Dr. M. Gehre „Die deutschen Sprachinseln in Österreich" statistický přehled národnostních poměrů beze všelikých dodatků podle výsledků novějších sčítání, ale se starými pochybnostmi o správnosti výsledků officiál-ního sčitání, a dále ještě o ostrůvku u Skřípova a Brodku v okr. Konickém (str. 35—48). Mimo to obsahují drobné národopisné črty z kraje Mohelnického, popis některých obyčejů a zvyků (str. 9—15), různé výpisky z listin místních z 16.—18. stol.,
|
|
