str. 242
a prevážnym. Museím v kulturních ústředích naopak jest si hleděti především úkolů vědeckých; k nim druží se pak okresní musea venkovská, jsouce jich zdrobnělou a lokálně přizpůsobenou formou. Ježto tudíž i musea ústřední a okresní i musea vesnická vyznačuj! se zvláštním úkolem a rázem činnosti, je jisto, že pochybnosti o jich vzájemném poměru a oprávněnosti každé z obou odrůd lze vyvrátiti jejich důsledným rozlišením, totiž ustanovením dvou typů museí venkovských: museí okresních a museí vesnických neboli školních. Museum vesnické nevybočovalo by a nesmělo by vybočiti z mez! elementární činnosti lidovýchovné, kdežto naopak sbírkám větším se ukládá, aby shromažďovaly nejen pracovníky vědecké, nýbrž připoutávaiy i široké vrstvy. Mají-li býti vesnická musea, je třeba najiti pro ně typ, který by jednak nejlépe vyhověl potřebě lidové osvěty; jednak vyhnul se srážce s musejními zájmy vědeckými. Pochybený by byl vývoj vesnických museí, kdyby více dbala sběru památek než vzdělávací práce na základě malého výběru typů. Důsledkem jeho bylo by přeplnění a nepřehlednost sbírek, nedostatek místnost! a peněz, upoután! správců tříděním materiálu místo poučováním na základě sbírky, — úhrnem tedy úplné odvrácen! od původního účelu. К otázce, jak uskutečniti vesnická musea, odpovídá Ješek Hofman, že bylo by to provésti nejlépe: reformou školních sbírek v soustavné, nevelké, ale metodické sbírky vlastivědné. Tím byla by také předem, zaručena novému osvětnému útvaru jednotná organisace a notmalie správní, vzájemné styky, odborný dozor, což vše jsou podmínky, bez nichž nemožno zříditi jakoukoli hustou síť sbírek vlastivědných. Přičleněni ke škole bylo by přirozené i proto, že učitelstvo již nyní těchto snah si všímá a vždy a všude bylo by tu z živlů vůdčích. Při významné úloze, kterou by ve věci učitelstvo mělo, ať již by vesnická musea vznikla jako součást sbírek školních, ať jako ústavy samostatné, svépomocné, Hofmanovi je radno, aby množství vesnických museí nebylo zakládáno dříve, pokud nebude vhodně vychován dorost učitelský, a pokud tudi'ž učebná osnova učitelských ústavů a instrukce veřejné ústřední školské správy nebudou výslovně na tento obor učitelovy činnosti pamatovati a pokud ovšem nebudou také nasnadě aspoň minimálni prostředky к úhradě nutného rozpočtu věcného i osobního. Učitelstvo takto připravené a získané snahám vlastivědným stalo by se platným činitelem i v památkové ochraně. Stýkajíc se důvěrně s obyvateli venkova může dosíci zevrubných znalostí o všech památkách ve svém působišti, může přispěti důležitými průpravnými zprávami k inventarisaci památek — u nás nyní jmenovitě к chystanému soupisu národopisnému — může svým dozorem a vlivem působiti, aby pečlivě byly uchovány u majitelů, může také chrániti je před vývozem nebo dosici v případě prodeje, aby se dostaly do vhodného veřejného musea. Ovšem úkolem školních (vesnických) musei by nebylo chrániti památky fysicky hromaděním jejich při škole. Jejich posláním by bylo, aby — oživeny slovem učitele — v podstatě a úhrnem se staly nejúčinnějším prostředkem к vypěstění obecné morálky, jež silou přesvědčení dovedla by uchrániti památky v rukou těch, jimž připadly co přirozené dědictví po předcích. Pokud pak by vyučován! a vzdělávací práce učitele vyžadovaly občas zevrubnějšího nebo všeobecnějšího materiálu, lze vyhověli této potřebě pravidelnými, speciálními kočovnými výstavami okresních museí, jež by tak zvyšovala svoje působení na poli lidové osvěty. -z.
@-------------------
Dr. G. Buschan vydal spis Die Sitten der Völker; je to největší publikace v posledním desetiletí tohoto obsahu. Výprava díla je velmi pěkná, zvláště zdobí je mnoho (přes 500) krásných, velkou většinou nových reprodukcí. V obsahu možno uvéstl některé výtky. Podrobnější referát bude podán v příštím čísle. Chtk.
@------------------
V Buschanově sbírce Studien und Forschungen zur Menschen- und Völkerkunde vydal docent antropologie na bernské universitě Dr. F. Schwerz větší práci D i e Völkerschaften der Schweiz von der Urzeit bis zur Gegenwart-1915. Autor, žák pařížské antropologické školy — kniha je věnována E. F. Hamymu,
|
|
