str. 259
tím výčtem, jakoby svěží konkrétností, patrně dodati síly. Nedodal, jména mu přicházejí náhodou a klade je hlavně podle potřeb metrických a pro rým. V téže době Olivier de la Marche v básni Le chevalier déliberé ve 28 strofách vzpomíná jmen týchž králův a pánův (Sainte-Beuve m. u. 296), Charles d' Orleans (Poésies de Ch. d' O. éd. Gui-chard. 1842. 69), v básni Ou vieil temps grant renom couroit (Creseide, Yseut, Elaine), kde se básnickou svěžestí už přiblížil nejzdařilejšímu výrazu tohoto thematu, básni Villonově. Jean Régnier, bailli v Auxerre, podobně jako Deschamps mísí representanty světa s význačnými osobnostmi nejbližší minulosti (Artus, Hector, Charlemagne, Paris, Helene, Alexandre, Vespasian, Facinquam, Sąllisbury, Boece, Chaton, Tobies, cit. Champion s. u. II. 189). Samým počátkem století XVI. Pierre Grin-gore ve svém protiženském veršování „Le Chasteau d' amours" ptá se Qu'est devenu la puissance Samson (Priam, Agamemnon, Alexandre, Pharaon, uv. Ch. Oulmont, P. Gringore. 1911. 142) a málo před ním (1499) Octovien de Saint-Gelays v mravoučné básni „Le séjour d' honneur" plné antických vzpomínek (Yo, Herce, Pandrosos, Dioppée, Biblis, Phil-íomene, Echo, Narcissus, Polixenne, Briseis, Dejanira, Procus, Lucresce, Tarquin; Judith, Panthasilée, Saba, Camille, Semiramis, Hestia, Ber-sabée, Urye, Jocaste, Themis, Hecuba, Cassandra; k tomu filles de Lyon, Sabinky, Turkyně, Rekyně, ženy z Libie a Indky. Revue d' hist. litt. 1908. 217) a dopouští se téže chyby proti míře básnické jako Deschamps, kazí svůj vzor. Tím byl jemu a snad i Gringorovi Villon, v jehož Testament se čtou tři ballady, nejumělečtější to vyjádření tohoto literárního locus communis a to ve třech jeho podobách. Ballade en vieil langage francoys vypočítává stavy a mocné tohoto světa, jimž stejně souzeno umříti (proslulý refrain: Autant en empörte le vent, éd. Longnon. 1911. 24), jiná Ballade des seigneurs du temps jadis vedle několika obvyklých hrdin klade vynikající osobnosti století Villonova (Calixte III., Alfons Arragonský, duc de Bourbon, t. Karel I., Artus, Charles VII., roy Scotiste, t. Jakub IL, roy de Chippre, t. Jan III., roy d' Espaigne, t. Jan II. Kastílsky, Lancelot, roy de Behaigne, t. Ladislav Pohrobek, Du Guesclin, Béraud II. Auvernský, Jan II. d' Alencon, s refrainem: Mais ou est le preux Charlemaigne ? ib. 23) a nejkrásnější Ballade des dames du temps jadis8) s nepřekonatelným básnickým refrainem: Mais
6) Podáváme ji tu v překlade, ač ten ovšem nevystihne její krásy:
To rci mi, v které krajině
dlí krásná Flora, římská paní,
či Thais, Archipiade,
jež z její vzešla krevní strany;
kde Echo u řeky je strání
neb jezera, když křik se zdvih', .
jež krásy měla nad vše zdání?
Kam však se poděl loňský sníh?
Kde Helloi's přemoudrá je,
z lásky k níž upad' ve strádání
Abelart Petr, v klášteře
když vykleštěn žil trpě za ní?
A stejně královská kde paní,
jíž vhozen v Seinu, by byl tich,
Buridan v pytli, bez váhání?
Kam však se poděl loňský sníh?
Královna Blanka, lilije,
jež pělá čížka nad zpívání,
Berta i Bietris, Alis kde
a Haremburgis, v Maine kdys paní,
i dobrá Jeanne, již Angličani
v Rouenu spálili až hřích;
kde jsou, kde, Panno nad vše panny ?
Kam však se poděl loňský sníh?
Kde jsou vám, kníže, na pátrání, v němž rok či týden by vás stih', nebuď, leč к verše vzpomínání:
Kam však se poděl loňský sníh?
|
|
