str. 261
2253. 1878. 229) jako píseň v jednom rkpe (Ms. Digby) zvaná „Ubi sunt qui ante nos fuerount" (ib. 460). Jiné znají již formuli otázkovou (Creizenach s.u., J. W. Bright Mod. L. N. VIII. 188), znají také Boethia. V Thomase de Hales „Luve-Ron", jest plně rozvitá formule: Hwer is paris and heleyne atd. (Amadas, Tristram, Dido, Iseude, Hektor, Cesar z Old. Engl. Mise. X. uv. T. Tupper ib VIII. 506). Oblibuje si thema a jda cestami středověkých forem básnických františkán Jakob Ryman připomíná stále „this worlde is mutabilite, that transitorious is" (A. S. N. S. L. 89. 1892. 255) nebo: „thou man mortall" (ib. 175), i ptá se ohlas to básně Bernardovy:
6. Where is become king- Salamon
And Sampson of myght strong,
King Charles also and king Arthure,
With alle the worthies nyne ?
Diues also with his richesse
Contynued not longe
Ne maisters with theire grete wisdom
And with science diuine.
7. Also where is king Dauid nowe
With armony so swete,
Saule also and Jonathas
So louely faire of chere atd.
|
A řídí as také se vzory francouzskými (Deschamps?) jako je míval často na mysli skládaje Chaucerův žák John Lydgate v XIV.—XV. století, v jehož Like a Midsomer Rose najdeme tuto formuli (Mod. Lang. Notes XXIV. 257).s)
V moderním básnictví irském oživlo thema i s formulí v „Rozmluvě mezi smrtí a chorým" (Comhagall idir an mbás agus an othar) ze sbírky P. O' Brienových „Irských rozmluv" (Cnuasacht Chomhagall), Baile-átha-eliath (Dublin 1901). Tu к středověkým hrdinům přistupují osobnosti proslulé literaturou novější a hrdinové dějin irských (Sampson, Caesar, Hannibal, Jonathan, Salomon, Jason, Hercules, Achilles, Ajax, Nestor, Hector, Diomedes, Priam, Paris, Croesus, Cadmus, Gyrus, Xerxes, Herodes, Nero, Antiochus, Bajazet, Tamerlan, Arthur, Charlemagne; Venus, Pallas, Diana; Ovid, Virgil, Horác, Homer, „kníže všeho cechu epického", pak jinde neznámí hrdinové domácí, irští, v hojném počtu (Clark S. Northup, M. L. N. XXVIII. 106, jiný příklad ib. 107.)
V písemnictví německém neobjevuje se formule tak záhy ve středověku, ač duchovními písněmi tehdejšími mihne se nejednou narážka na thema (K. Goedeke, Deutsche Dichtung des Mittelalter 18712 232, 233), ovšem už v XIII. století jsou uvedena, ač nikoliv ve stejné formuli, táž jména představitelů, jaká čteme v písni Bernardově, a to v básni Die minnende Seele či Die Tochter Sion (ib. 246), ba v XIV. století najdeme analogie к výčtu i otázkám v básních Frauenlobových (ib. 950). Teprve v XV. století v Mercatorisově Fastnachtspiel (A. Keller, Fastnachtspiele
8) Není náhodné, že v moderní literatuře anglické čte se tato formule u básníků, jimž byía literatura francouzská školou slohovou. Tak u „parnassisty" E. W. Gosse, v jehož New Poms (1879) je Ballade of Dead Cities s refrainem: Where are the cities of old time?, na niž odpověděl stejnojmennou balladou Andrew Lang (v Rhymes ala Mode 1887) s týmž refrainem. U něho máme také Ballade of Literary Fame, jež obsahuje rovněž formuli Ubi sunt. Uv. H. L. Cohen, s. u. 329—330.
|
