aus dem XV. J. cit. Veselovskij m. u. 366) čteme formuli (Adam, Samson, Absolon, Lot, David, Salomon), potom v XVI. století v básni Vom Tode stejná formule skoro stereotypně se opakuje při všech jménech:

A je tu jmen velká řada (Nabuchodonosor, Asverus, Hektor, Achilles, Sampson, Wölfing, Dietrich von Bern, Ecken, Eckehard, Hiltebrand, Gibich, Judith, Roll, Cletus, Salomon, Absolon, Jason, Alexander, Julius „der erst Keiser was", Octavian, Aristoteles, Goedeke m. u. 263-4). V Priamel vom tode (Adam, Samson, Salomon, Judith, Achilles, Hector, Aristoteles, Julius Caesar, Ditrich Bernský, Siegfried, Hildebrand cit. Veselovskij m. u., ale v Goedekovi s. u. 976 toho není). Žije tu v literatuře dlouho, setkáme se tu totiž s formulí beze jmen v XVIII, století u J. С Günthera (1724: Wo sind diese, sagt es mir, Die wenig Jahren Eben also gleich wie wir Jung und fröhlich waren, cit. Kopp, Deutsches Volks- und Studentenlieder 1899. 199), nacházíme ji plně rozvitou, ač nikoli otázkou, v groteskní satiře doby v Jobsiadě K. A. Kortuma (Bobertag, D. N. L. 140, 1883, 145—151), který v kapitole „so gut als eine Leichenrede" dovolávaje se Horácova známého výroku Pallida mors aequo pulsat pede přeloží jej, potom:

Po výčtu stavů (strofa 5.—12.), kam se pro rým připletl Diogenes, jde počet do sta jmen obyčejně po dvou к sobě postavených v protiklad (Jakob Böhme, Aristoteles; šašek Klaus, Demonsthenes; Aesop, Helena; Job, Šalamoun; Virgil, Hans Sachs; David, Goliáš; Calvin, Abraham a Sancta Clara; Bramarbas a Hannibal; Doktor Faust a Swedenborg; perský šach Kulikan a car Petr Veliký; Orfeus a Moliere atp.) toliko se sedmi jmény žen (Penelope, Xantippe, Judith, Dido, Lukretia, Saba a Helena). A ať v té či oné podobě udržovala se i ve století XIX.9)

V novořeckém zpěvu o sporu hrdiny Digennise s Charonem, což přešlo též do literatury ruské (Soč. I. N. Zdanova: Къ литературной HCTopJM русской былевой поез1и. 1904. I. 569 а п.) vzpomene rek, že na onom světě uvidí císaře, vládce církevní, bohatýry a s nimi Samsona (Veselovskij m. u. 365).

V ruských zpěvech nebo básních, kde se setkáváme s výčtem těch, kdo přes svoji sílu, moc nebo věhlasnost přece jen se nutně podrobili smrti, je vždy malý počet jmen. Ve zpěvu o hrdinovi Anikovi, když se setká se smrtí a ona mu vypočítává, kdo se jí poddali (bohatýr Svjatogor, Molofer = Holofernes, Samson, jindy silněji změněna a s novými jmény Malafej, Sólovej — Salomon, Jegor = Svjatogor „nad semi-desjatin zemljami bogatyr" a Polkan, cit. Veselovskij m. u. 365), ve Sporech duše s tělem (Alexandr, Samson, nebo Samson, Alexandr, Solon, Akir, nebo Samson, David, Alexandr, Kirill Pravelnyj nebo ještě