str. 265
mundi, a to v té úpravě, jak přiznávána kdysi Jacoponovi, totiž strof páté až čtrnácté.20) Překladatelská obratnost původce veršův českých je zřetelná všude při srovnávání s originálem, zvláště však к dovednosti ukazují na př. v. 9 a 10: Magis credendum est viris fallacibus Quam mundi miseris prosperitatibus, což v nich převedeno: Lépe jest se svěřit muži podvodníku než světu bídnému v štěstí nešťastníku. Překladatelská technika českého převodce, jeho verš i jazyk, zdá se nám, připomínají dobu veršových úsilí Komenského a Nudožera. Výrazy rytířovati (známo z Komenského a Vodňanského), adj. senný, vok. rozkoše svědčí, že překlad nebyl pořízen v této době úpadku, a uvá-žíme-li, kolikerého asi porušení píseň doznala opisováním, čímž si vyložíme jediné nestejnoměrný chod veršů, které jsou tu pěkně rhytmické, tu úplně pokaženy, pak snad nechybíme, položíme-li vznik překladu do doby přechodu století XVI.—XVII.; označovati budeme v dalším tuto úpravu B.
V Loutně české (z r. 1666) a v jednom nesignovaném kancionále (na listě 56.) bez titulu, jehož opsání podle písma lze položití na konec stol. XVII. nebo první desetiletí stol. XVIII., máme zvláštní úpravu téže písně, ale nikoliv týchž strof. V obou případech je zaznamenána stejná píseň, v Loutně české však v každé strofě bez jednoho verše (nebo poloviny verše) spojeného rýmem s předchozím. Otiskujeme tedy znění z kancionálu nesignovaného a část, která v Loutně vynechávána, klademe do závorek; otiskujeme vzhledem к původu a snadnějšímu přirovnání к básni latinské v pěti řádcích, ač veršové schéma je jiné (6 a 4 В 4 В 6 а 8 С [8 С] 8 D 6 D):
1. Marnost nad marností,
sláva světa volá veta,
neb hyne v rychlosti;
dnes tebe svět zvelebuje, [zejtra tebe zavrhuje),
dnes tebe ctí, dává dary, zejtra strojí máry.
6. Samsone přesilný,
kde tvá sila, která byla,
ach, již více není.
Absolone, kde krása tvá, [dávno schnila (!) jako trávaj
Cicero, tvoje vejmluvnost odešla na věčnost.
11. Salamoun[e], moudrý král,
nad nějž slavný nebyl žádný,
již dávno konec vzal,
dnes Jonatas utěšený, [zejtra padl, už ho není].
Dnes světa marnosti běžíš (!), zejtra v hrobě ležíš.
16. Ach, pomni, člověče,
že jako mně, tak i tobě,
tvůj život uteče.
Co se mně stalo, pamatuj, [že i tak bude konec tvůj],
jen pamatuj, mysli sobě: dnes mně, zejtra tobě.
21. Pročež, manželko má,
bůh tě žehnej, ti [tě] požehnej,
nebudiž truchlivá;
s tebou se srdečně loučím, [Kristu pánu tě poroučím],
poslední ti vale dávám, neb již se ubírám.
|
20) Nový překlad téhož se najde v knize A. Langa, Jacopone da Todi, blázen pro Krista. 1906. 28—29; nám se zdá starý překlad mnohde výstižnější.
|
|
