str. 266
26. Vás, rozmilé děti,
než pryč musím, ještě prosím,
mějte to v paměti,
byste Boha nehněvaly, [cnostné se všichni chovali],
až se vespolek shledáme, v nebi uhlídáme.
32. Vy všichni přítomní,
příklad ze mně vemte sobě, jedenkaždý pomni,
že jako voda splyneme, [jako rosa pomineme],
že sláva a světská radost
všech marností marnost.
38. К tobě, můj Ježíši,
již pospíchám, к tobě vzdychám,
ach, přijmi mou duši,
dej všechněm, Jež ši Kriste, [milost tvou a srdce čisté],
vzdal od světské marnosti, přived do radosti.
|
Tato píseň (C) ukazuje rhytmicky úpadkový vkus, jakým hovívali z obchodních důvodů nesvedomití a neznalí skladatelé zvláště doby protireformační obhroublým zálibám lidovým, chybami pak proti duchu jazyka (v. 15: světa marnosti běžíš), v nichž se tají otrocké napodobení cizích vazeb, i nedostatečnou soustředěností a plastikou myšlenkovou, že byla zbásněna v době úpadku literárního. Jeví se malá její cena básnická hlavně proti písni B, vlastně proti básni Bernardově, neboť je její veršovou parafrasí, svou první slokou shrnujíc smysl jeho prvních strof čtyř, potom opisujíc smysl jeho strof osmé až desáté (v. 6.—22.) Bude tedy patrně mladší překladu B, snad ze stol. XVII.—XVIII., zjevně svojí úpravou vědomě a úmyslně přibližující hutnou myšlenku В představám a pojímání lidovému a potřebám kantorův.
Třetí posléze úpravu blízkou úpravě С tím, že vychází z téže propovědí myšlenkové, máme jednak na str. 48—49 v kancionále č. 5030 (sg. A 35), který podle písma se hlásí napsáním do XVIII. (XVII.?) století, jednak v nesig. kancionále (list 27.) z r. 1840.21) Otiskujeme jí podle prvnějšího, přidávajíce do závorek různočtení z druhého.
1. Marnost nad marnosti, žalost nad žalosti,
mimo to nic jiného spatříš ve světě stálého.
3. Nyní štěstí slouží, nyní nemoc s nouzí
[Dnes nám] [zejtra] [souží]
na člověka se valí v tom plačtivém oudolí.
5. Prav, kde se poděli, jenž se slávou stkvěli?
[slavně]
Všichni ti pominuli jako kvítí na poli.
7. Prav, kde jest Šalamoun, neb krásný Absolon?
Všichni ti pominuli jako kvítí na poli.
9. Prav, kde. jest Helena neb Paris hostina ?
Všichni ti pominuli jako kvítí na poli.
|
21) Má titul: „Piseň pohřební. Vzdělaná к pohřební počestnosti dne 30. března 1840 v Pánu zesnulé ctné panny Anny Dubcovy z Bezděkova, dne 3. dubna к hrobu počestně doprovozené. Od Frant. Seraf. Jos. Vacka, prozat. pomocnick. učitele tutéž." Avšak některé písně uvnitř zaznamenané, také píseň naše, jsou psány jiným písmem než titul, je to patrně jen nový obal společný pro svázáni různých písní částečně daleko dříve zapsaných.
|
