Toto čtení (A) je zajímavé tím, že má refrain, který, jak vidno, vždy se nehodí; byl by převeden úpravou z nějaké básně asi formy veršové jako ballada, kde lépe obstál ? Dále tím, jaký výčet osob hrdin podává, neboť ten se úplně liší od výčtu B. A v tom skupení jmen překvapuje zvláště jméno komika Statia (v. 23). Bylo snad prvotně v básni přivoděno rýmem, ale sotva to bylo jen v básni české, neboť přesná charakteristika osob ukazuje к skladateli antického života skutečně znalému. A zařazení Nerona (v. 21) mezi „řečníky a veršovníky", ač i tu snad rým nebyl beze vlivu, vzhledem к ostatním dobrým charakteristikám a také vzhledem k tomu, že tu nijak nevzpomenuto jiných jeho vlastností, nejspíše bude právě jen znalcem přivoděná narážka na císařovy aspirace umělecké tak vysoko se nesoucí, že u něho převyšovaly a zastiňovaly starosti vládní. i není vyloučeno, že přívlastek „udatný" je prvotnější a jen vzpomínkami opisovačů na pronásledovatele křesťanského obvyklým představám přiblížen náhradou v „ukrutný". A těmito momenty (refrain, mírný výběr, znalost antiky) hlásí se tato úprava česká к nějaké předloze starší, zpracováním blízké pevným básnickým formám, jaké spatřujeme v poesii francouzské stol. XV. nebo i XVI.22), a patrně zpracování pořízeného nějakým humanistou. Jazyk její (Paris — hostina ve smyslu „host", Jung. má toliko jeden příklad z XVIII, stol.) neukazuje se vždy starým, nicméně v některých drobnostech (imp. Prav) a celým rázem (ovšem až na místa porušená jako v. 2: nic jiného spatříš ve světě