obvyklého (viz př. X., první díl). Typy „sýkorky" třeba opraviti dle prav. III., celý tanec dle prav. I. Celkové schéma tedy jest:

Druhý díl, jak bylo výše řečeno, opakuje se s různými závěry. Také tento tanec jest, jako Hol. V. 168, bez textu.

(„Holka neznámá . . .")

Obvyklá a velmi oblíbená forma této skupiny jest dvojdílná. První díl kombinuje dva typy „višně" s jedním typem „Jidáše"; druhý činí taktéž a ani motivicky se hrubě od prvního neliší, takže stavba celku je vlastně velmi pravidelná:

Patří sem především tanec z C L. 1894, 437 nah. („kozel"), který uvedu tiskem (originál, jenž je v Bdur, třeba opraviti dle pravidla I.):

S ním totožný je Hol. V. 157 („směsek"), který třeba stejně opraviti. Holas naznačuje v prvním jeho dílu opakování tříčtvrtního taktu při obou typech „višně", takže by z nich byly typy „Jidáše", což je rozhodně omyl. U žádného jiného variantu jsem toho nenašel; ostatně v druhém dílu tance toho zapisovatel sám nečiní, naznačuje tu opakování až celého typu. Také „směsek" z C L. 1899, 429 byl by s předešlými zcela shodný, kdyby nepřidával zase v druhém dílu к oběma typům višně po jednom obkročáku, takže tím vzniká nový jakýsi typ

{ o o o s }

který by ovšem bylo možno notovati veskrze třídobě (s furiantským rytmem). Tu sice neběží o chybu, ale o náhodnou improvisaci, způsobenou textem o dvě slabiky delším:

Další dva texty к tomuto tanci připojené žádají totiž jen dva ob-kročákové takty, jako oba tance předešlé. Jde tu tedy o několikráte již zmíněný „fex". Zápis tento je ostatně rytmicky zcela konfusní; nejen že notuje všecky dvojdobé takty dvojnásob rychle, ale i trojdobé notuje v prvním dílu ve čtvrtích, v druhém pak — v osminách.