str. 276
Můj zápis má text jen na první díl:
Holka neznámá
nechoď za náma,
nechoď do kasáren!
|
Uvedený „fex" Č. L. 99, 429 zní:
Vesta herbábná,
vesta herbábná,
vesta roztrhaná.
Za dva zlatý černý herbábi,
Tomeš Dudilů nám to spravi,
a za toral bílý.
|
Ani třetí text tu uvedený, variant jiného známého motivu
Hoši, nechte mne
já byla ve mlejně
hoši, nechte mne spát.
Já mlela pšenici,
pšenici v mlejnici,
hoši, nechte mne spát,
|
nevyhovuje původní melodii (ba ani ne melodii tam otištěné) v řádku druhém, čtvrtém a pátém.
К této skupině úzce se přimyká „mateník" Hoř. 7.so) Obsahuje tutéž rytmickou kombinaci, má však formu třídílnou s osmitaktovou vložkou obkročákovou, takže schéma jeho jest:
Jeho text jest:
Dyž neni jinej,
tak sem dost dobrej,
tak k vám můžu chodit.
A dyž přijde drobet lepcí,
šak vona mně hned vodstrčí.
Dyž neni jinej,
tak sem dost dobrej,
tak k vám můžu chodit.
|
4. Začátek obkročákem. Typ „Všehá".
Tato skupina tanců souvisí s „Jidášovou" skupinou b), kterou jsem označil jako skupinu „Všeháj" podle začátku textu (viz notový př. XXI.) Kdežto však v oné skupině vyskytoval se typ „Jidáše", v němž po dvou taktech obkročáku následují jen dva takty sousedské, v této skupině objevují se po dvou počátečních taktech o b-kročákových tři až čtyři takty sousedské. Vznikají tak tedy nové útvary rytmické, z nichž nejčastěji se vyskytující označíme jako
50) Jeho melodie je zajímavá tím, že je rytmický variant ländlera „Webers letzte Gedanke" od Reissigera (1824), obecne známeho i u nás z různých „Salonalb" v druhé polovici předešlého století. Ve sborníku Hořickém uveden jest jako „skladatel" tohoto mateníku Jan Parízek z Doubravy, doba vzniku pak kolem roku 1860 (str. 391). Viz i pozn. 55.
|
