str. 300
V takovýchto případech, jak zřejmo, běží o útvary hraniční mezi oběma velikými skupinami, a takové útvary se zhusta vzpírají třídění. Roztřídil jsem je tedy pouze podle toho, kam pravděpodobně — dle mého soudu — patří.
13. Ostatní směsky.
Jsou to většinou tance jedinečné. Lze je rozděliti na trojí.
a) Typ „Jidáše" jako převládající kombinuje se z jinými typy ve třech různých tancích.
První je můj zápis z Kralovéměstecka („Kozel"); je to variant známého „Salátu" (viz př. XIX) a má formu trojdílnou s vložkou. V prvním dílu jsou dva typy jidáše. Vložka je čtyřtaktová trojdobá, tedy sousedská, ale má rytmus furiantský, takže ji možno tančiti také šesti obkročáky. Třetí- díl jest zcela odchylný, obsahuje totiž dva typy „višně", motivicky příbuzné s příslušnými tanci pravidelnými (srv. př. XXVIII). Schema tedy jest:
Také text tance jest variant druhého hlavního textu „Salátu" (o kozlu); má však ve vložce rytmus obyčejný, nikoli furiantský.
Kozel kouše růži,
Anka na něj běží.
Nekousej, kozlíčku,
tuto mou kytičku,
já tě pozvu
za družičku.
|
Druhý tanec jest „matenik" Hoř. 13; jest též variantem význačného tance ze skupiny „Salát" (motiv d), viz př. XXIII'). Tanec je dvojdílný. V prvním dílu jsou dva typy „Jidáše", v druhém dílu dva typy „vejra". Schema jest:
Důvod, proč jsem neuvedl tanec tento v oddílu 7. (Typ „Vejra" s typem „Jidáše") byl ten, že tam jsem probíral tance, jež byly varianty
|
