tanců „vejrových", tento je však variantem tance „Jidášového". O tom svědčí i jeho text, variant třetího motivu textového z příslušných tanců pravidelných:

Příbuzný text i hudební motiv má „kozel" C. L. 1897, 54 a s ním totožný Č. L. 1903, 366/7:.

Bohužel je hudební zápis velmi špatný. Takty 4. 6. a 15. (vespolek stejné) jsou zcela nesrozumitelný (zpívané šestnáctky v sousedské!); snad mají tři noty v každém z nich obsažené (e, g, c,J připadnout — jako třeba v předešlých taktech — rovnoměrně na tři čtvrtky taktu.58) Nebojsou snad 'šestnáctky e g vzaty z instrumentální variace (t. j. je to vlastně nota g s přírazem e) a nota připadající na druhou čtvrť chybí (asi nota c). Pravděpodobně je však i forma nějak porušena. Tak, jak zápis jest, má tři díly, z nichž první obsahuje typ jidáše zcela shodný s předešlým nebo s př. XXIII', po něm však čtyři takty sousedské. Druhý díl je osmitaktová vložka obkročáková (zápis třeba opraviti dle prav. I). Třetí díl má zase typ Jidáše, po něm však jen dva takty sousedské, takže neodpovídá zcela dílu prvnímu.

Buď mají býti na konci čtyři takty sousedské, t. j. takty „můj zlatej kvítečku" mají se opakovati, jako to je u taktů „na louce zeleny", nebo naopak nemají se ani takty „na louce zeleny" opakovati.

Třetí jest „klatovák" Hol. V. 133, o němž jsem se zmínil již v kap. II., poněvadž jeho text líčí přímo povahu tanců s proměnlivým taktem:

Melodie Holasova je však psána veskrze v trojdobém taktu. Nutno ji opraviti tak, že — po dvou taktech trojdobých — takt třetí a čtvrtý změníme v takty dvojdobé, což je zcela dobře možno, poněvadž obsahují jen po dvou notách. Tím dostaneme (přesně dle „popisu" v textu tance) typ s s o o t. j. typ „taliana". Pravdepodobne nejsou obě noty v taktu dvojdobém stejné, nýbrž mají rytmus tečkovaný (tím, jako leckde jinde, zaviněna byla snad nesprávná notace zapisovatelova), takže motivek prvního typu jest takovýto: