Příbuznost tohoto motivku s Jidášovým motivkem př. XVI' jest zcela zřejmá, jenže ovšem je pořad taktů obrácen. Takovéto typy obsahuje tanec v prvním dílu dva; nutno přeměniti tedy ještě takt sedmý a osmý v dvojdobé. V druhém dílu však pořad je obrácen: tu zase třeba měniti ve dvojdobé tyto takty: první a drahý, pátý a šestý. Typ, který tu vzniká a dvakráte se opakuje, jest tentokrát o o s s, t. j. typ „Jidáše". Schema tance tedy — opravené —jest

Díl druhý textu nemá. b) Typ „vejra" s typem „višně" obsažen jest ve dvou tancích. První je Hol. V. 158 („směsek") a jeho variant Chr. 463 („dupavka"). Pravidelnější formu má tanec Holasův. Jest dvojdílný a první díl má dva melodicky stejné typy „vejra" příbuzné motivu „karafiát" (viz. př. XXXIII, druhý díl). Druhý díl má dva typy „Višně", motivicky (nikoli rytmicky) příbuzné s „Jidášem" př. XVI, po nichž následuje čtyřtaktová dohra sousedské. Schema tedy jest (tanec opravíme dle prav. I):

Tanec Chr. 463 je melodicky jeho variant, liší se však tím, že po prvním — ale jen po prvním — typu „vejra" vkládá dva takty sousedské. V obou typech „višně" (v drahém dílu) jsou třídobé takty nesprávně zapsány jako dvojdobé. Jinak třeba psáti celý tanec v notách dvojnásobného trvání. Rytmické schéma si snadno doplníme.

Druhý tanec jest můj „latovák" ze Zehuňska. Harmonicky zvláštní je tím, že v prvním dílu moduluje dvakrát za sebou do dominanty (Cdur-Gdur-Ddur) a v dílu druhém v dominantě (Gdur) zůstává. V 1. dílu jsou dva typy „vejra", motivicky příbuzné př. XXXIV (je to vlastně motivek „strašáka"), jenže druhý typ jest opakování prvního typu v dominantě (v Gdur proti úvodnímu С dur). Druhý díl (celý v G dur) je rytmicky dosti nepravidelný, nejprve jsou čtyři takty obkročáku, pak typ „višně" a po té čtyři takty sousedské. Rytmické schéma tedy jest: