Všecky tyto tance jsou instrumentální. c) Konečně uvádím své dva tance, jichž rytmická forma jest zcela nepravidelná; jen typ „višně" lze v obou z nich zjistiti. První je „kozel" z Královéměstecka. Má nejprve dva typy višně; pak následují dva takty sousedské. Po nich následuje útvar, který možno buď považovati za tři takty dvojdobé, nebo za dva takty trojdobé s rytmem furiantským (tak jsem je notoval); motivicky jsou totožné s motivkem obou taktů předešlých. Konečně následuje šest taktů sousedské. Schema tedy jest

Zajímavo je, že tento tanec nelze určitě členití na díl první a druhý. Dva takty sousedské, jež přicházejí po typech višně a jež jsem označil ve schematě jako „vložku" (spíše jakousi mezihru), možno počítati stejným právem do dílu prvního jako do druhého. Tanec je instrumentální:

Ještě zvláštnější rytmikou vyniká můj „latovák" ze Zehuňska. Jest dvojdílný. První díl má nejprve tři takty dvojdobé (obkročákové), jež jsou však vyplněny devíti triolami. Trioly tyto byly hrány rytmicky zcela přesně a připomínají začátek „motovidla" (EN 168 a zvláště „vrták" C. L. 1903, 367.) Po nich následují ještě dva takty taktéž dvojdobé, ale s normálním (duolovým) rytmem, posléze pak jeden takt troj dobý, což lze dohromady považovati za typ „Višně". Zvláštnost, takřka raffinovanost rytmická záleží v tom, že se tu za sebou podává týž mo-tivek nejprve v triolách dvojdobého taktu (takt třetí), pak v duolách dvojdobého taktu (čtvrtý a pátý) a posléze v trojdobém taktu (takt šestý). Pak se opakují zase ony tři dvojdobé takty triolové, ale připojeny jsou к nim dva takty trojdobé. Druhý díl tance byl by shodný s druhým dílem tance př. XXXIX, jenže pozměňuje dva takty sousedské, jež po prvních čtyřech obkročákových taktech následují, v (trojtaktový) typ višně. Závěrečné dva takty sousedské však jsou ponechány. Schema je tedy vlastně dosti, pravidelné

Poněvadž —souhlasně v obou dílech — odpovídají sobě typ višně s dvěma sousedskými takty, jež jsem označil jako „závěrek"