str. 304
každého dílu, nelze tyto závěrečné dva takty spojovati s předešlými třemi resp. čtyřmi takty na typy „martina" resp. „vejra". Jsou zcela samostatný.
Tanec tento, jímž řadu pravých „směsků" zakončujeme, jest též ryze instrumentální.

14. Směsky pochybné.
Pochybnost týká se u tanců, jež v tomto oddílu uvedu, toho, dlužno-li je považovati za pravé tance s proměnlivým taktem, nebo za tance jiné. Jsou tu dva případy. Buď zápisy vypadají tak, jakoby tance patřily mezi proměnlivé, ale jest pravděpodobno, že běží o tanec jiný, nebo aspoň o zcela výjimečný variant tance, normálně jinak tančeného. Nebo zase naopak vyhlížejí tance, jakoby mezi naše tance nepatřily, je však podezření, že tu běží o zapisovatelův omyl a že tance mají proměnlivý takt. Budeme tu míti několik skupin.
a) První skupina týká se známého tance „O v e s" a jeho variantů.59) „Oves" EN. 592. jest dvojdílný, třídobého tempa volného, po způsobu menuetu. Jeho malý variant jest „Oves" Chr. 485. dole (druhý notový příklad.) Podle Zemánkova popisu tančí se celý valčíkem, což je možno jen tak, že se rozštěpuje každý jeho tříčtvrtní takt na dva (tříosminové) takty valčíku. Je to rozhodně „moderní" způsob tance pro „Oves" a „rytmus celé melodie se tomu vzpírá. Větší variant jest můj zápis z Zehuňska („Oves") tím, že se v posledním taktu druhého dílu vrací к motivu úvodnímu:

59) V celé této studii šlo mi o úplnost jen při pravých tancích s p r,o-měnlivým taktem, neboť všechny ostatní, na př. tance v tomto oddílu, zvláště však tance v kapitole II. uvedené, přibral jsem jen к doplnění a osvětlení otázek, tanců proměnlivých se týkajících.
|