Tance kombinované.

Chceme-li úplně vyčerpati látku, již nám „tance s proměnlivým taktem" poskytují, musíme podrobiti rozboru i několik tanců, jež do tohoto genru patří jen napolo. Jsou to tance, u nichž se vedle principu proměnlivosti taktové (při stálém tempu) uplatňuje i princip tanců, v druhé kapitole uvedených, totiž tanců s měnou tempa v celých oddílech. Kombinují se tu tedy dva genry taneční a to tak, že v jednom dílu tanců objevuje se náš tanec s proměnlivým taktem, v druhém dílu tanec s taktem sice neproměnlivým, ale s tempem proti předešlému (nebo následujícímu) rychlejším či pomalejším, krátce jiným.

Ovšem běží tu o to, zda-li se skutečně v druhém dílu tempo mění; neboť jinak bychom měli před sebou tance, jaké jsme probírali již dříve pod heslem „tance s předehrou neb dohrou". Jak již tentokráte bylo podotčeno, lze u většiny tanců takových stanoviti jich ráz s určitostí; u některých však lze to učiniti jen s větší neb menší pravděpodobností.

Takový je tanec z c L. 1900,149 nah. („směsek"). První díl je pochod. Kdybychom jej notovali, jak je zvykem, „alla breve" Q\Z, měl by osm taktů; podle naší (dvoučtvrtní) notace dokonce šestnáct. Druhý díl, který třeba opraviti dle prav. i, je „proměnlivý" a obsahuje dva typy vejra, rytmicky příbuzné motivu „kráva". Tedy schematický:

Tempa předepsaná jsou: U prvního dílu „pochod", u druhého dílu nejprve „volněji" (t. j. volněji než předešlý pochod") a pak při méně taktu „rychle" „volně", což třeba dle prav. ii. škrtnouti.'z toho by plynulo, že první díl je v tempu rychlejším (rázný pochod, nikoli volná „procházka"), druhý ve volnějším, t. j. v obvyklém tempu proměnlivých tanců. z toho však, že další tempa u dílu druhého uvedená jsou nesprávná, plyne pochybnost i pro to, je-li vzájemný poměr temp v obou dílech správně označen. Je možno, že tempo pochodu je stejné jako tempo dílu druhého — obkročák je podstatou svojí vlastně též pochod — a že je tedy pochod prvního dílu též „mírný" (v popisu je uvedeno „procházka při závěsu"!) Pak by tento tanec náležel mezi „tance s předehrou" a to do skupiny „vejr".

Také „Kradená" z Chr. 477 dole není zcela prosta pochybností. První díl její tvoří dva typy „Jidáše". Druhý díl, příbuzný druhému dílu „vrtáka" EN 126, je celý dvoj dobý a končí korunou, při níž se střídají tanečnice, načež se tanec opakuje. Na tento díl je předepsán jako tanec „vrták" tedy varianta obkročáku. O jeho tempu není řečeno nic, takže by mohlo býti totéž jako v prvním dílu. Ale podle hudební povahy druhého dílu je pravděpodobno, že jest jeho tempo rychlejší. Schema jest tu

Celý tanec nutno psáti notami dvojnásobného trvání; vrták jest pak osmitaktový.