taktů ovšem dvojnásobný; narazíme tu však na obtíž při notaci polky. Podle zápisu jsou tempa při trojdobém taktu „mírně", při dvojdobém „rychle"; ale na předpisy takové nelze spoléhati. Je-li tempo vesměs stejné, patřil by tanec mezi pravé „směsky". Okolnost, že obsahuje polku, nepadala by na váhu, jak uvidíme v závěru při podrobnějším výkladu o tanci: také polka je modernější náhrada za obkročák. Ale zdá se mi, že v tomto případě takty dvojdobé jsou opravdu tempa rychlejšího.

Všecky tyto tance jsou čistě instrumentální, až se poslední, jehož text jest, tak jako melodie, převzat z lyrické písně:

Tím je výčet kombinovaných tanců skončen a s ním i celá systematika našich „tanců s proměnlivým taktem". (Příště konec).

Pobývaje o letošních prázdninách zase v území, kde jsou domovem moda i slovo kretka, hleděl jsem vyšetřiti něco bližšího o jejich původe a významu. Stalo se tak z podnětu zajímavého článku p. prof. Zubatého (Národop. věstník XI., p. 4), jenž odhadl, že kretka = krtice. Výsledek svého šetření stručně tu sděluji.

Slovo kretka má Slovn. Jungmannův od Bydžova a od Poličan, vsi to vých. Miletína. Hojně ho užil Rais ve svých povídkách z podhoří zvičínského. Red. Rais — jak míní, zcela po právu spisovatelském vplétá slovo naše (jakož i mnoho jiných!) také do povídek z těch úkrají, kde ono nikoliv není domovem; př. v Horských kořenech (Simáček, 1899, vyd. 2.) čteme p. 49: na hlavě měla kretku. První dvě povídky této sbírky jsou z Chrudimská, kde kretka je neznáma.

Moda i slovo kretka dle mého seznání jsou dosud běžné na Mile-tínsku a Bydžovsku. Ze také na Bydžovsku, potvrdily mi na dotaz některé tamní osoby, ač Košťál (Lidová mluva na Bydžovsku, Praha, u Kobru 1902; otisk programu gymnasia v Truhl. ul. za 1901— 1902) slova toho neuvádí. Ovšem třeba doložiti, že ho také neznají dosavadní lidomluvné spisky hledící к Hořicku: nenajdeš ho ani v jazykové části Národopisného sborníku okresu hojického (V Hořicích 1895, nákl. redakčního komitétu), ani u Kotíka (Reč lidu na Novopacku a Hořicku, N. Paka 1912). Ovšem žádný dialektolog nezjistí obsahu jazyka nadobro.

V Bělohrade, rodišti Raisově, ujala se moda i slovo šátek na kretku teprve v době nové. Nejstarší babičky zdejší i z blízké Nové vsi (př. Grófová, 84 r.) mi tak potvrdily. Také moje matka byla rodačka bělo-hradská, a ač jsem si pilně zapisoval zvláštnosti její mluvy, nikdy slova kretka nejmenovala, ani šátku si tak nevázala, než jen pod bradu. Již blízké okolí (Vřesník. . .) sic modu tuto znalo, avšak do Bělohradu dle domácích svědectví zavedena byla bydžovskými Sokółkami při sletu asi před 15 lety. Jak známo, dívky sokolské ovazují si ke cvičením vlasy