svoje šátečkem. A tehdy Sokolky bělohradské vytýkaly sestrám bydžovským:

— Pročpak užíváte německého názvu kretka, a ne jako my šáteček ?

Podle toho veřejné mínění již dávno mělo za to, že kretka je slovo původu německého. A jest opravdu! — na marketu sluje po německých dívkách i u nás moda účesu, když se culíky svinou do věnečku kolem hlavy, t. zv. Gretchenfrisur. A název na kretku vzal odtud svůj původ. Výklad slova tedy je: Margarete — Grete — Kret е. Sám prof. Zubatý naráží na možnost odvozovati kretku od něm. Gretchen, ale zamítá ji. Dlužno tu ovšem doplniti, že české názvy Grete nejsou jen Marky ta, Markytka, než i Gréta a Kréta: Gréta pastorova, Kréta Pollakova, atd. jmenují-li u nás Němku či židovku, jež sluje Grete, Gretchen.

V Bílé Třemešné (vých. Zvičiny) se říká modě této na grétku. Délka slova je dojista zajímavá pro náš výklad, neboť i něm. Grete vysloví se dlouze. Co se týče náslovného g dlužno podotknouti, že vých. Miletína v násl. skupině kr + samohl. místo к bývá mnohdy g: Gracik (jm. rodové), gracek, greslit. . . (cit. spisy nic z toho nevzpomínají!) I mohlo se stejně zachovati slovo grétka. Ale pro náš výklad jest ovšem zcela lhostejné, zda toto jeho g je lokální miletínská změna, či je-li v přímé souvislosti s Grete.

Než i sám způsob vázání šátku na t. zv. kretku nesvědčí pro výklad kretka = krtice. Dal jsem si na různých místech Miletínská ukázat od nejstarších žen vázání to, a dálo se tak: Šátek svým přeložením do trojcípé půlky nasadil se hluboko přes oči (do polou nosu), a z krajních cípů se v týle učinil jednoduchý uzel; cípy uzlu toho čouhaly za každým uchem. Pak se šátek plochou rukou stáhl až nad čelo, tak že „rokoko" vzadu úplně zakrylo uzlík. Nezbylo tam nic, co by mělo podobu krtice.

Ze by mohla kretka souviseti s kretonem, sotva lze tvarově odvoditi. Kreton jest ovšem látka i u nás všeobecně známá (silnější kartonu), z'níž se také šátky na hlavu pořizují. Diet. Hatzfeld & D a r m e s t e t e r o ní dí: eretonne, derivé de Creton, village de Normandie (Eure) renommé par ses t o i 1 e s des le commencement du XVIе siécle.

Jak se moda „šátek na kretku" do našich končin dostala, neumím na ten čas pověděti. Druhdy se i veliké „kosmonouské" salupy nosívaly na kretku. — Zdejší lid vzpomíná, že tento kroj byl obvyklý u Slováček, jež sem přicházely do četných dvorů panských na práci. A stará Erbenova, kolářka z Miletína zase vykládá, že to přinesly ženy z Moravy. Když se př. do Miletína dostal za faráře P. Kamarýt (17./3. 1886), přivedl si odtamtud stařičkou matku, kuchařku a děvečku, a všecky tři měly tuto modu.

Ke konci připomínám, že mimo název na kretku říká se tu ještě na ve j mněné k, a dále k jv. na r a d 1 i č k u. O žádné z těchto mod (na pokos, na babku, na placku etc.) nezmiňuje se R. Tyršova v nej-novějším spisku svém Lidový kroj etc. (Duch a svět, č. 15.), jak se právem slušelo.