к nimž polský národopis dospěl.3) Přiznává, že romantickému básnictví lidov.é podání nahrazuje antickou mytologii a dějiny, upozorňuje však, že básníci s předčasnou dychtivostí berou si z něho náměiy, neznajíce dobře jeho povahy. Práce sběratelská je teprve v počátcích, svědčí o tom sborník Wójcického, v němž vydavatel umístil mnoho textů umělých, neodděliv jich od zápisů pravých. Z lidového podání těží věda i poesie, ovšem každá svým způsobem, Wójcicki však sloučil obojí metodu, připojiv k parafrasím — básnicky nezdařeným — vědecký aparát poznámkový a proto sám základ jeho sbírky jest pochybený.

Požadavky, které vědecký rozbor lidových podání ukládá vydavateli, jsou veliké: třeba prozkoumati jejich ráz, původ, srovnávati je jednak s tradicemi okolních národů téhož plemene, jednak s cizími, pře-svědčiti se, co jest domácí, své a co přešlo odjinud, zejména však vydavatel nesmí kaziti svůj materiál přepracováním, neboť slučuje zapsanou pověst s dávkou vlastních výmyslů, podává toliko jakousi směs, v níž původní pomysly lidové bývají změněny к nepoznání. Bezpečné výsledky získané analytickou metodou jsou pouhou průpravou pro hlubší studium lidového podání. Podle Kraszewského každá sebe nepatrnější pověst nebo pohádka má svůj význam filosofický, vůdčí myšlenku mravní, tvořící její jádro a ze souboru těchto ideí skládá se kodex populární filosofie, z něhož zkušený čtenář pozná, jak lid chápe sebe, život i svět. V této oblasti vhodně se uplatní umělec, pronikne-li intuicí к filosofickým kořenům podání a objasní-li jeho smysl symbolický, zastřený pozdějšími přídavky. Vytyčuje soudobým umělcům cíl tak vábivý, Kraszewski odsuzuje nepokrytě jejich pohodlnou praxi a zdůrazňuje požadavek, aby tvořili v lidovém duchu a nespokojovali se pouhými kopiemi — zmohou tento problem, budou-li podporováni sběrateli přesnými a důkladnými; těmto pak doporučuje, aby raději upustili od vědeckého zpracování a omezili se na věrné zápisy vypravovaných textů.

Rady byly výborné, ale sběratelé se jimi neřídili a chodili dále vyšlapanou cestou. Ostatně Kraszewski sám poznal, že některé požadavky byly předčasné a po letech vyslovil svůj názor o úkolech tradici-onistického badání větou: „Tempus colligendi lapides, ale czas budowy jeszcze nie nadszedł". (Gawędy o literaturze i sztuce. 1857 L, str. 254.)

Třebaže primitivní metoda nestačila na vědecké zužitkování sebrané látky, probuzený zájem o pohádky a jiné druhy lidového umění slovesného neochaboval: v třicátých a čtyřicátých letech vyšlo několik sbírek písní a neúnavný Wójcicki hromadil výňatky ze starých pramenů, ukázky lidového podání, skizzy národopisné i drobnosti z dějin kulturních. Psal populárně, volil pro svou pestrou mosaiku nejraději pohodlnou, prostič-kou formu gawędy, která pro rozbředlou povídavost nedostihovala mistrovských gawęd Rzewuského, ale svým věcným základem získala autorovi uznání v kruzích vědeckých. Byl pokládán za předního znalce v oboru národopisném a jeho hlas měl platnost autoritativní.

Pročtěme čtyřsvazkový sborník Stare gawędy i obrazy (Varšava 1840), nebo Zarysy domowe z r. 1842 (4 sv.): vedle starošlechtických gawęd jsou tu hojné příspěvky národopisné na př. o kouzlech a za-