ale Berwiński neměl oné houževnaté energie, jako Т. Т. Jež, který v poměrech ještě obtížnějších, v klopotném zápase životním nejen nepodlehl, nýbrž nalezl dosti síly к rozsáhlé tvorbě umělecké. Romantik v životě i v poesii, poznaňský básník řadí se к smutnému zástupu politických ideologů tak četných mezi polskými emigranty; žili v nezem-ském světě svých sociálních fantasií, plni ušlechtilých záměrů a ryzích snah, ale nechápali skutečnosti a život rozvál jejich vzdušné zámky. Potom však důvěřivé nadšení naráz mění se v ostrou skepsi a zklamaný teoretik staví se odmítavě к světu, který jej zradil. Případ Berwinského byl podobný.

V prvním šťastném rozmachu básnického nadání mladý student podléhaje mocnému hnutí třicátých let své umělecké tvorbě kladl cíl jediný: pochopiti prostý půvab lidové poesie a z této úrodné půdy vypěstiti květy domácí barvy i vůně. Příležitost naskytla se záhy. V Lesně v letech třicátých a čtyřicátých vycházel časopis Przyjaciel ludu, který do svého programu pojal též studia národopisná. Ve druhém ročníku (1835 sv. i. str. 144) redakce oznámila, že na konci každého čísla bude otiskovati „přísloví polská, přísloví hospodářská, lidové písně a pověsti", žádajíc o přesné zápisy bez umělých přídavků a oprav12). Lešenský gy-mnasista, jehož probudilému duchu školní nauky záhy nedostačovaly, dychtivě čítal časopis řízený dosti obratně a otiskl v "něm své první pokusy. Klechdy Wójcického byly tehdy přijaty jako významná literární událost, kritika volala po dalších sbírkách, je tedy přirozeno, že Berwiński zatoužil v tomto oboru zkusiti své síly nejdříve. Měl ještě živé vzpomínky z dětství, jako hospodářský úředník poznal lid zblízka a doplňoval své zásoby -— po příkladu Chodakowského — četnými vyjížd-kami do kraje. „Listy z narodowej pielgrzymki" otiskované v Przyj, ludu, zejména list druhý (1838 sv. i. str. 82 n.) jsou věrným výrazem jeho tehdejších názorů. Uvažuje o vůdčích ideích XIX. věku autor rozdíl jeho od stol. XVIII, formuluje takto: „Tam człowiek pojedynczy, tutaj lud cały, massa, dźwiga ideę świata". Napoleonské války byly první vzpruhou, jež pohnula masami, vytvořila z nich národy a probudila v nich „co slove conscientia sui". Nejdříve vyvíjela se síla hmotná, potom duševní, neboť národové zatoužili odkryti znaky, které je odlišují od ostatních. Tak vznikla „narodowość", jejímž představitelem není jediná třída, nýbrž lid; chceme-li tedy proniknouti к národnosti, nutno stu-dovati lid, poznati jej z bezprostředního styku, neboť ony zvláštní rysy skládající individualitu národní najdeme jen v lidové hudbě, písni a podáních, která sice jsou založena na skutečných událostech, ale mají roucho poetické. Celý svět obdivuje se svérázu podání skotských, novo-řeckých a jihoslovanských písní — hledejme též osobité rysy polské. Lidová hudba je má, jistě jsou i v lidových podáních; fantasie lidu žijícího na ohromných rovinách, kde oko volně zalétá po širém prostranství, jistě vytvořila vypravování originální, třeba však jiti mezi prosťáčky a zaklepati na dveře jejich nízkých zakouřených chatrčí. A cíl autorův? „Celem mojego przedsięwzięcia ma być podsłuchiwanie