nad hlavami, které snily o osvobození nevolníků a chtěly v lidu roz-nítíti požár národní války. Zal a zoufalství ochromily na čas nejlepší duchy polské. Byli zasaženi v nejsvětějších citech, viděli trosky chrámu, nad jehož branou autor Irydyona napsal „Jeden tylko, jeden cud — z szlachtą polską polski lud". Chtěli sdružiti obě vrstvy a stáli před hlubokou propastí. Verše B. Zaleského „Zgryzota i Łaska14) kázaly hle-dati útěchy v náboženství, Krasiński, к smrti smuten, psal svůj „Dzień Dzisiejszy" a „Psalm żału", za kraj odpověděly „Skargi Jeremiego". Klidnější úvaha odhalila chyby a nabádala k nové orientaci. Tehdy W. Pol pevně zakotvil v konservativních vodách starošlechtické minulosti, mladý Z. Kaczkowski v několika povídkách stal se dějepiscem bouřlivé doby15), ukázal vnitřní rozpory a lži skryté pod skvělými frázemi a vybízel stále důtklivěji к vytrvalé, pokojné práci hospodářské i osvětové.

Také Berwiński proseděl ve vězení skoro celý rok a měl dosti času к úvahám, jež později charakterisoval takto: „Znalazłem się w Galicyi, a znalazłem się w takiém położeniu, że przez rok przeszło cały, mając sposobność naocznego przyglądania się wszystkim fatalnym przeracho-wanego kałkułu ludowych teoretyków skutkom, miałem zarazem i czasu w samotności spokojnego dosyć do długich rozmyślań i do gruntownych dochodzeń grubej w rachunku pomyłki". (Studia, str. XIV—V.) Deset let studoval lidové podání, chtěl jím obroditi poesii, lid byl základem jeho politického programu — po zklamání r. 1846 provedl důkladnou revisi a pronikavá kritika vyvolala řadu pochybností. Jsou v lidu vskutku ony nezkalené zdroje prastaré svérázné kultury, jichž jsme tak horlivě hledali? Je lidové umění a podání vskutku tak originální, jak jsme soudili? Není lid spíše měkkou hmotou, do níž šlechta a hierarchie, slovem inteligence vtiskovala pečeť svého věku a svých názorů? A je-li tento předpoklad správný, co z něho plyne pro hodnocení lidové tradice? Jsme oprávněni spatřovati v ní věrný obraz pohanského pravěku? Hlubší rozbor snad by ukázal, že daleko silněji než pohanská mytologie působily církevní a školní nauky středověké, kázání, legendy, poučná i zábavná literatura atd.? Odpovědí na tyto otázky byla kniha „Studia o literaturze ludowej ze stanowiska historycznej i naukowej krytyki15).

Rozvrhl ji ve dva svazky, z nichž první zabraly Wstęp a kapitoly I.—IIIA., druhý kap. HIB.—IV. a Zakończenie. Předmluva jest jakousi legitimací autorovou podávajíc genesi díla a výčet jeho prací národopisných, které vzešly z přímých pramenů, t. j. z bezprostředního styku s lidem a nikoli pouze ze studií knižních. Literaturu ovládl ovšem dokonale; svědčí o tom část I., jakási kritická bibliografie polského folk-