str. 335
ských národů existovalo pojetí trojbožstva, shledává jeho stopy i v tradicích lidu polského a vyvrací názory Lelewelovy i Berwinského. Podobně Lepkowski v úvaze „O tradycjach narodowych" (Dodatek к Czasu sv. XX.) ostře odsoudil analytickou metodu.29) Podle něho30) nemá se ničiti kouzlo tradice, když na její místo nelze postaviti fakt historický, byť i jen pravděpodobně odůvodněný. Lepší jest poesie historické legendy, než chladná hypothesa historika-anatoma . . .
To jest v podstatě stanovisko Siemienského (srovn. zde str. 321) a faktum, že bylo vážně hájeno ještě r. 1861, dokazuje, že Berwiński předstihl polskou nauku jistě o čtvrt století. Vždyť ještě r. 1880 R. Plenkiewicz31) pojednávaje o významu Kraszewského pro literární kritiku nazval Studie dílem bezcenným.
Teprve blahodárné působení Jana Karłowicze přivodilo v polském folkloru radikální obrat, zejména když Wisła stala se střediskem studií, které dílo Berwinského všestranně prohloubily a rozšířily. Ze je namnoze podstatně opravily, netřeba tuším doličovati. Vznětlivý básník byl mnohem smělejší než jeho opatrný německý vzor: jeho skepsi probuzené událostmi r. 1846 dostalo se vědeckého zdůvodnění dílem Soldanovým, kdežto však německý badatel omezil se pouze na určitý okruh lidové pověry, Berwiński vyvodil krajní důsledky a upřel originalitu nejen pověrám, nýbrž lidu vůbec. Tato chybná generalisace vyplývá z nesprávné domněnky, že lidové pověry jsou základem, z něhož vyrůstají ostatní útvary lidového podání — dnes víme, že mezi jednotlivými druhy tradic není souvislosti genetické, neboť na př. pohádka bývá často jen hostem na území, kde byla zapsána; dokázal-li tedy Berwiński závislost některých polských pověr na církevní tradici západoevropské, neplyne z toho nic pro druhy ostatní. Závěr Berwinského byl nesprávně formulován, ale ve věci samé Berwiński přiblížil se pravdě, neboť čím hlouběji pronikáme v povahu lidového podání, tím více se přesvědčujeme o velikém vlivu umělé literatury a tradice církevní. Zjistiti, co lze pokládati za originální výtvor lidový, jest dnešnímu studiu cílem, kdežto v době Berwinského, zásada o svéráznosti lidového podání ohromné většině badatelů byla východiskem.
Bylo by vděčnou látkou к samostatné studii, srovnati vývody Berwinského o některých pověrách polských s výsledky moderních badatelů : ukázalo by se tuším, že mnohé problémy, jichž se Studie dotýkají, jsou aktuelní i v naší době. Svědčí o tom na př. diskuse známého filologa M. Kawczynského s prof. E. Porębowiczem a W. Klingerem o vlivech antických na středověkou kulturu32), nebo obšírná studie J. Rostafiń-
29) „Skalpel analizy zwrócono i do mytów przeszłości, kalecząc je a rozbierając na czynniki, pyłki, atomy. Z narodów słowiańskich, Czesi może przez miłość do swego Husa najdalej zaszli w swojej analitycznej szkole dziejowej, to też wyziębli i martwieją . . . Ta dążność negacyjna wyłącznie objawiać się poczęła i w badaniach dziejów naszych. Ojcem jej stał się może mimo woli własnej nieporównany szperacz i wielce zasłużony Lelewel, najwyżej zaś w zaprzeczeniu stanął Berwiński." (Dziennik literacki 1. c.)
30) Podle referátu, který přinesl Dziennik literacki 1861 čís. 8.
31) Książka jubileuszowa dla uczczenia pięćdziesięcioletniej działalności liter. J. J. Kraszewskiego, str. 367.
