ského „Zielnik czarodziejski" (Zbiór wiadom. do antropol. kraj. XVIII.) věnovaná magickým bylinám a j.33) Jsem přesvědčen, že srovnání s výsledky současné nauky potvrdilo by mínění těch, kdož R. W. Berwinského považují za průkopníka kritického směru v národopise slovanském.

Dr. G. Bus chan, Die Sitten der Völker. III. В. 1916. Bohatství materiálu jak literárního tak věcného, jež v odborných knihovnách a museích poslední dobou vždy víc a více se kupilo a všeobecný zájem vyvolaly v posledním desetiletí několik souborných děl o všeobecném národopisu. Mimo výše uvedenou je to D r. G. Buschan, Illustrierte Völkerkunde 1909, a Dr. R. Weule, Leitfaden der Völkerkunde 1912. Poněvadž nebylo tu dosud o nich referováno, zmíním se stručně i o těchto. První z nich je dobrá populární příručka, pořízená společnou prací několika známých odborníků. Část prvou, všeobecnou, pojednávající o pojmu a úkolech národopisu, vzniku společnosti lidské, materielní a duševní kultuře a jejich hlavních projevech napsal Dr. Lasch. Ostatní látka je dělena dle kontinentů: Amerika je zpracována Dr. Krickebergem, Australie a Oceanie vydavatelem Dr. Buschanem, jižní a východní Asie Dr. Volzem, severní, střední a západní Byhanem, Evropa Byhanem a Afrika Luschanem. Nevýhodou této knihy je různé zpracování jednotlivých částí. Tak Krickeberg ve stati o Americe, již mám za nejlepší celého díla, vyčerpává látku pokud místo dovoluje úplně; stanoví hlavní kulturní oblasti, jich charakter, zařazuje do nich kmeny žijící i vymřelé a v podrobnějších odstavcích stručně naznačuje typické jejich znaky. Naproti tomu načrtává Luschan národopis Afriky jen v hlavních rysech a toliko v některých zajímavějších otázkách uvádí více podrobností. Dobré illustrace a na populární knihu dosti podrobný výčet hlavní odborné literatury německé i cizí dobře doplňují tento spis.

Druhá kniha věnována je dle předmluvy autorovy studujícím středních škol a čtenářům této inteligence, a má buditi vedle zájmu pro všeobecný národopis zvláštní pozornost pro německé kolonie. Dělí se na tři části: první je ethnografická, popisuje národy jednotlivých kontinentů v oblastech politických, geografických i ethnografických, místy věnuje stručné poznámky i historii některých z nich; druhá část je všeobecná, ethnologická, věnovaná opět vzniku a původním formám lidské společnosti, primitivnímu hospodaření, kultuře materielní a duševní. Část třetí