str. 337
tvoří 120 tabulí vhodně volených ilustrací a instruktivní mapa; také zde je přidán přehled hlavní literatury, roztříděný dle jednotlivých hesel. Celkem možno říci, že kniha Weuleho podává ve stručné formě hojnost materiálu, ale psána je vzhledem к čtenářstvu, jemuž je určena, příliš suše. —
Poslední dílo Buschanovo je z nejobsáhlejších v německé literatuře; má tři svazky, každý skoro o 500 str. velkého formátu. Titul a i podtitul velmi podrobný: Liebe, Ehe, Geburt, Religion, Aberglaube, Lebensgewohnheiten, Kultureigentümlichkeiten, Tod und Bestattung bei allen Völkern der Erde ukazují, že autor chce přihlížeti jen k-zvykosloví; dle předmluvy má býti kniha velkým srovnávacím dílem o zvykosloví. Ukoi neobyčejně zajímavý, ale právě tak velice nesnadný. Autor však vyhnul se obtížnému srovnávacímu studiu tím, že probírá kontinent po kontinentu a popisuje zvyky jednotlivých národů, někde podrobně a úplně, jindy jen zcela stručně; při tom výklad toho kterého obyčeje, původ jeho, podobnosti u sousedů jsou uvedeny jen velmi zřídka a jako věc vedlejší. Také překvapuje velká neúměrnost částí. Tak na příklad Americe v celém obšírném díle je věnováno ne celých sto stránek — ve třetím svazku str. 127—222 — a z toho připadá na -severní Ameriku skoro polovina, na jižní necelé 34 strany. Toto odbytí je tím méně omluvitelné, uvážíme-li, jaký má význam jižní Amerika, jak je národopisně bohatá, a jak právě v německé literatuře hojně studována. A tatáž mělkost a neúměrnost je i v poslední části, věnované Evropě. Autor popisuje tu nejprve asi na stu stranách zvyky národů „germánské kulturní oblasti" — přidržuje se však hranic národnostních a politických — potom románských, dále slovanských — a celému slovanskému zvykosloví věnováno je v tomto obsáhlém díle dvacet stran, počítaje v to i četné illu-strace, — neslovanských kmenů balkánských (17 str.) a ostatních, Laponců, Finů, Basků a Cikánů. Již z těchto několika poznámek je patrno, že kniha Buschanova nesplnila toho, co z předmluvy autorovy bylo možno očekávati. — Předností knihy jsou illustrace. Je jich mnoho, zaujímají jistě více než třetinu spisu, jsou dobře voleny z nejnovější literatury a z posledních cest a výborně jsou reprodukovány. Ale i tu kazí autor dobrý dojem vkládáním „uměleckých listů", kolorovaných obrázků dle mnohem vhodnějších fotografií, anebo dokonce reprodukcí moderních obrazů; tak na příklad, jaký má význam v tomto národopisném díle reprodukce Siemiradzkého obrazu „Zenu nebo vázu" z dob římských ? Chotek.
@------------------
F. F. Communications edited for the Folklore Felloi^s by Johannes Bolte (Berlin), Kaarle Krohn (Helsinki), Axel Olrik (Copenhagen), CW. vonSydow (Lund). Nr. 18—21. Hamina 1914—15. 1. Nr. 18.:
Die finnischen und nordischen Varianten des zweiten Merseburger Spruches. Eine vergleichende Studie von Reidar T. Christiansen. Hamina 1915 str. 218. Spisovatel měl za hlavní úkol své práce, aby velký finský materiál zaříkávadel, namnoze dosud nevy-tištěný, byl systematicky uspořádán a v jednotlivých rysech svých pro-
|
|
