domněnku, že tato substituce byla provedena již v křesťanské tradici, ale první pokládá za pravdě podobnější, neboť zaříkadlo má ráz učený. Nepochybně jest merseburské říkadlo jen pohansky zabarvené křesťanské.

2. N. 19. Motivverzeichnis westfinnischer Zaubersprüche nebst Aufzählung der bis 1908 gesammelten Varianten. Ausgearbeitet von F. A. Hästesko. Hamina 1914 str. 66. Do r. 1908 bylo sebráno v západním Finsku přes 3500 zaříkadel s varianty. Od té doby sbírka jistě značně vzrostla. Předností toho seznamu jest, že úvodem podáván obsah každého zaříkadla v německém překlade. Dodán seznam sbírek tištěných jakož i rukopisných.

3. N. 20. Schwanke über schwerhörige Menschen. Eine vergleichende Untersuchung von Antti Aarne. Hamina 1915 str. 90. Sneseny přehojné anekdotky o nahluchlých, namnoze z rukopisných sbírek, a tyto sděleny nezkráceně. Spis. pokusil se tyto anekdotky seskupiti do několika skupin, a také vyšetřiti pravděpodobný původ aspoň některých. Sestavil také velice značný počet podobných anekdot z literatury starší, zvláště německé a poukázal na některé shody s ústním podáním. Sčetlost prokázal znamenitý finský^tradicionista jak obvykle velikou. Výsledek práce dosti značné jest ovšem hodně skrovničký, sotva úměrný práci vykonané. Jest to materiál tak rozmanitý a pestrý, a také křehoučký, že jest již záslužno, mohl-li býti vůbec seskupován dle obsahu a jednotlivých motivku. Celkem možno zajisté souhlasiti s dr. A. Aarnem, že drobňoučké tyto anekdoty vznikly částečně, ba řekli bychom z valné části samostatně. Málokde projevovala se tvůrčí síla lidu tou měrou, jako právě v těchto anekdotách. A připouštíme-li, že různé tyto drobňoučké povídky vznikaly na různých místech samostatně, nic z toho nenásleduje pro naše stanovisko proti škole předpokládající podobné samostatné vznikání také složitých povídek lidových.

Jako č. 21 předložil Kaarle Krohn 4. zprávu o činnosti folkloristického svazku F. F. Vzpomněl v něm vděčně zesnulého norvéžského učence Moltke Мое a vytkl důležitost výzkumu hádanek. Poukázal na sbírku jihoamerických hádanek vydanou v Buenos Ayres r. 1911 a na dvě úplně hotové sbírky finských a estonských hádanek, které chová finská literární společnost ve svém archive a která nemohla býti vydána jen pro nedostatek prostředků. Ve své vzpomínce na Moltke Мое promluvil Kaarle Krohn překrásná slova o lidovědě, dvojnásobně významná v dnešní době a proto buďtež jeho slova zde citována: „Nej-národnější věda, lidověda jest zároveň nejvíce mezinárodní, nejen proto, že badatelé jedné země potřebují materiálů sebraných v jiných zemích a proto také jiným přiznávají právo láskyplně pěstovati a chrániti duševní dědictví svých předků, než také proto, že tato láska к vlastnímu národnímu bytí může býti příkladem a povzbuzením přenesena od jednoho národa к druhému."

@------------------

T. F. C r an e napsal v „The Romanie Review" VII. č. 1. za r. 1916 obšírný referát (str. 110—125) o dosud vydaných svazcích Folklore Fellows Communications, o kterých bylo nejednou referováno v našem